Články / Reporty

Svatá trojice Możdżer - Danielsson - Fresco

Svatá trojice Możdżer - Danielsson - Fresco

Anna Mašátová | Články / Reporty | 11.10.2013

Jako králíky z klobouku vytahuje festival Struny podzimu jedno hvězdné hudební jméno za druhým. Klasika se na Strunách střídá s jazzem i popem a díky svému vynikajícímu programu přitahuje festival stále širší diváckou obec.

Trio, které naplnilo divadlo Hybernia v úterý večer, se potkalo roku 2004 na varšavském festivalu Jazz na Starówce. Spojení chopinovského dědictví polského pianisty Leszka Możdżera, živelnost švédského kontrabasisty Larse Danielssona a orientální ozvuky izraelského perkusisty Zohara Fresca zafungovaly dokonale. Již rok poté vyšla první – nutno dodat, že veleúspěšná – deska The Time, následovaly Between Us and the Light a Live.

Věkem spíše mladší publikum očekávalo koncert s napětím. Samostatně zavítali hráči do Čech několikrát, někdy i s hosty – ať už Mozdzer s Ivou Bittovou, Fresco s pianistou Nitaiem Herskovitsem či Danielsson se svou přítelkyní, dánskou zpěvačkou Cæcilií Norby (kterou bylo možno zahlédnout v hledišti). Málokdo měl před několika lety příležitost vychutnat si jejich vystoupení na polské ambasádě, Struny podzimu tak udělaly obdivovatelům trojice nemalou radost.

Dle programu měl být koncert ve znamení skladeb z prvních dvou nahrávek, pánové se však evidentně rozhodli seznámit posluchače s novým albem Polska, jehož vydání se chystá na 25. října tohoto roku. Večer zahájil klavír a skladba Chai Peimot, brzy se připojil i kontrabas, perkuse a Frescův zpěv v unisonu s pianem. Právě jeho štětky začaly udávat rytmus tolik typický pro tvorbu tria. Jako by odtikával metronom ukrajující bez ustání čas, pravidelnému tepotu se mnozí v publiku nevědomky přizpůsobili pokyvováním hlavy do rytmu. Ostatně Izraelec na sebe strhával nepochybně nejvíce pohledů, střídání perkusí, využití exotických nástrojů i neustálé cinkání chřestidla připoutaného kolem kotníku z něj vytvářelo živý nástroj.

Novými kusy se taky pokračovalo, zazněly She Said She Was a Painter, Weeks/Shavuot nebo odlehčenější Africa, starší repertoár odstartovala až v druhé polovině večera skladba Easy Money. Hráči spolu živě komunikovali, nechyběla však ani hravost. Černé křídlo Yamaha využíval Możdżer i mimo klaviaturu, řetízek položený na strunách zkreslil několikrát výsledný zvuk do podoby prazvláštní zvonkohry. Autory většiny skladeb jsou Fresco s Możdżerem, pro první přídavek ale zvolila trojice Danielssonovo Suffering, při které autor vyměnil kontrabas za violoncello. Jen jedním přídavkem set neskončil, nadšení návštěvníci si vyžádali další v podobě úvodní skladby z The Time, Asta. Po několikaminutovém aplausu se hudebníci vrátili, aby přidali So What z dílny Milese Davise. Prudší zakončení vestoje naznačilo, že další přídavek už nebude, zklamán však toho večera neodcházel nikdo. Na pomyslném žebříčku top vystoupení tohoto roku se trojice dostává na první příčky.

A malé upozornění na závěr. Kdo by si chtěl zážitek připomenout, bude mít brzy možnost díky Rádiu 1. Koncert byl natáčen, můžete si ho tedy vychutnat v blízké době na rozhlasových vlnách.

Info

Struny podzimu: Leszek Możdżer – Lars Danielsson – Zohar Fresco
8. 10. 2013, Divadlo Hybernia, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.

Bizarní burleska (Lindemann)

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2020

Do Prahy přijel frontman Rammstein Till Lindemann se svým úchylným cirkusem. Bylo to málo, nebo dost?

Na kolech blackmetalových kolotočářů (Abbath)

Kremace 10.02.2020

Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení.

Nejen pro krajany - Altın Gün

Akana 09.02.2020

Nizozemsko-turecký sextet Altın Gün zaplnil Akropoli takříkajíc až po bidýlko především zásluhou místní turecké komunity.

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová 06.02.2020

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech.

Pohyb a život na CTM 2020

Andrea Bodnárová 03.02.2020

Aby se návštěvníci nenechali příliš unést optimismem a nezapomněli na blížící se zkázu společnosti a pohlcení technologiemi, je tady Deathprod v Betonhalle.