Články / Reporty

Svatá trojice Możdżer - Danielsson - Fresco

Svatá trojice Możdżer - Danielsson - Fresco

Anna Mašátová | Články / Reporty | 11.10.2013

Jako králíky z klobouku vytahuje festival Struny podzimu jedno hvězdné hudební jméno za druhým. Klasika se na Strunách střídá s jazzem i popem a díky svému vynikajícímu programu přitahuje festival stále širší diváckou obec.

Trio, které naplnilo divadlo Hybernia v úterý večer, se potkalo roku 2004 na varšavském festivalu Jazz na Starówce. Spojení chopinovského dědictví polského pianisty Leszka Możdżera, živelnost švédského kontrabasisty Larse Danielssona a orientální ozvuky izraelského perkusisty Zohara Fresca zafungovaly dokonale. Již rok poté vyšla první – nutno dodat, že veleúspěšná – deska The Time, následovaly Between Us and the Light a Live.

Věkem spíše mladší publikum očekávalo koncert s napětím. Samostatně zavítali hráči do Čech několikrát, někdy i s hosty – ať už Mozdzer s Ivou Bittovou, Fresco s pianistou Nitaiem Herskovitsem či Danielsson se svou přítelkyní, dánskou zpěvačkou Cæcilií Norby (kterou bylo možno zahlédnout v hledišti). Málokdo měl před několika lety příležitost vychutnat si jejich vystoupení na polské ambasádě, Struny podzimu tak udělaly obdivovatelům trojice nemalou radost.

Dle programu měl být koncert ve znamení skladeb z prvních dvou nahrávek, pánové se však evidentně rozhodli seznámit posluchače s novým albem Polska, jehož vydání se chystá na 25. října tohoto roku. Večer zahájil klavír a skladba Chai Peimot, brzy se připojil i kontrabas, perkuse a Frescův zpěv v unisonu s pianem. Právě jeho štětky začaly udávat rytmus tolik typický pro tvorbu tria. Jako by odtikával metronom ukrajující bez ustání čas, pravidelnému tepotu se mnozí v publiku nevědomky přizpůsobili pokyvováním hlavy do rytmu. Ostatně Izraelec na sebe strhával nepochybně nejvíce pohledů, střídání perkusí, využití exotických nástrojů i neustálé cinkání chřestidla připoutaného kolem kotníku z něj vytvářelo živý nástroj.

Novými kusy se taky pokračovalo, zazněly She Said She Was a Painter, Weeks/Shavuot nebo odlehčenější Africa, starší repertoár odstartovala až v druhé polovině večera skladba Easy Money. Hráči spolu živě komunikovali, nechyběla však ani hravost. Černé křídlo Yamaha využíval Możdżer i mimo klaviaturu, řetízek položený na strunách zkreslil několikrát výsledný zvuk do podoby prazvláštní zvonkohry. Autory většiny skladeb jsou Fresco s Możdżerem, pro první přídavek ale zvolila trojice Danielssonovo Suffering, při které autor vyměnil kontrabas za violoncello. Jen jedním přídavkem set neskončil, nadšení návštěvníci si vyžádali další v podobě úvodní skladby z The Time, Asta. Po několikaminutovém aplausu se hudebníci vrátili, aby přidali So What z dílny Milese Davise. Prudší zakončení vestoje naznačilo, že další přídavek už nebude, zklamán však toho večera neodcházel nikdo. Na pomyslném žebříčku top vystoupení tohoto roku se trojice dostává na první příčky.

A malé upozornění na závěr. Kdo by si chtěl zážitek připomenout, bude mít brzy možnost díky Rádiu 1. Koncert byl natáčen, můžete si ho tedy vychutnat v blízké době na rozhlasových vlnách.

Info

Struny podzimu: Leszek Możdżer – Lars Danielsson – Zohar Fresco
8. 10. 2013, Divadlo Hybernia, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.