Články / Recenze

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

Petr Dostál | Články / Recenze | 20.04.2019

OHODNOŤTE DESKU

Trvalo to osm let. Poslední album Gravity the Seducer vydala liverpoolská synthpopová čtveřice Ladytron v roce 2011 a jak v nedávném rozhovoru řekl Daniel Hunt, po pěti deskách a dlouhých turné potřebovali krátkou pauzu. Jenže ta byla nakonec delší a než na svět přišla nová deska, hodně se změnilo. Hudebníci se zabydleli v různých koutech světa, s nimiž prožívali vnitropolitické i globální problémy.

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě. Když k tomu přidáme textové motivy ohně, snění a zoufalou snahu všemu utéct, máme leitmotivy celé nahrávky. „Oh we hang on the wire, and walls get higher, just until fire catches them,“ zpívá Helen Marnie v úvodní skladbě Until the Fire a přibližuje nám tak své vnímání společenského statu quo. Ladytron si pohrávají s metaforami zániku, jen když porovnáme jednotlivé skladby, texty působí poněkud stereotypně.

Hudebně Ladytron přitvrdili. Příkladem je elektrorocková skladba You‘ve Changed, která svým až industriálním zvukem připomíná Nine Inch Nails nebo loňské album Savage od Garyho Numana. Zároveň na něm nechybí pastiše na starší synthpopové písničky, když takové Until the Fire nebo Far from Home připomínají skladbu Ace of Hz z předchozí desky. Nejpřístupnějším songem je pak The Island, který má svou repetitivní jednoduchou rytmikou blízko k dreampopu M83, naopak tracky Figure a Horroscope tu jsou poněkud navíc.

Celkové resumé? Napadají mě slova o sympatickém návratu. Jsou tu silná místa, jež se vyrovnají nejlepším skladbám, které kdy udělali, jsou tu výkyvy, ale taky zdařilý pokus o ostřejší sound. Když k tomu přidáme ideovou potřebu pasovat se do pozice sirén apokalypsy, sympatická nahrávka to dozajista je. I když jen burcuje a nenabízí východisko.

Info

Ladytron – st (!K7, 2019)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?