Články / Recenze

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

Svět pomalu hoří… (Ladytron)

Petr Dostál | Články / Recenze | 20.04.2019

OHODNOŤTE DESKU

Trvalo to osm let. Poslední album Gravity the Seducer vydala liverpoolská synthpopová čtveřice Ladytron v roce 2011 a jak v nedávném rozhovoru řekl Daniel Hunt, po pěti deskách a dlouhých turné potřebovali krátkou pauzu. Jenže ta byla nakonec delší a než na svět přišla nová deska, hodně se změnilo. Hudebníci se zabydleli v různých koutech světa, s nimiž prožívali vnitropolitické i globální problémy.

Z alba není ani tak cítit politická angažovanost, jako spíš pocit bezmoci a odcizení v dystopickém světě. Když k tomu přidáme textové motivy ohně, snění a zoufalou snahu všemu utéct, máme leitmotivy celé nahrávky. „Oh we hang on the wire, and walls get higher, just until fire catches them,“ zpívá Helen Marnie v úvodní skladbě Until the Fire a přibližuje nám tak své vnímání společenského statu quo. Ladytron si pohrávají s metaforami zániku, jen když porovnáme jednotlivé skladby, texty působí poněkud stereotypně.

Hudebně Ladytron přitvrdili. Příkladem je elektrorocková skladba You‘ve Changed, která svým až industriálním zvukem připomíná Nine Inch Nails nebo loňské album Savage od Garyho Numana. Zároveň na něm nechybí pastiše na starší synthpopové písničky, když takové Until the Fire nebo Far from Home připomínají skladbu Ace of Hz z předchozí desky. Nejpřístupnějším songem je pak The Island, který má svou repetitivní jednoduchou rytmikou blízko k dreampopu M83, naopak tracky Figure a Horroscope tu jsou poněkud navíc.

Celkové resumé? Napadají mě slova o sympatickém návratu. Jsou tu silná místa, jež se vyrovnají nejlepším skladbám, které kdy udělali, jsou tu výkyvy, ale taky zdařilý pokus o ostřejší sound. Když k tomu přidáme ideovou potřebu pasovat se do pozice sirén apokalypsy, sympatická nahrávka to dozajista je. I když jen burcuje a nenabízí východisko.

Info

Ladytron – st (!K7, 2019)
web kapely

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.