Články / Reporty

Ta slova vyjadřují radost (Meat Wave, Pacino)

Ta slova vyjadřují radost (Meat Wave, Pacino)

Kristýna Trochtová | Články / Reporty | 30.01.2018

Pamatuji dobu, kdy Pacino zněli jako garážová kytarovka. Dobrá garážová kytarovka. 24. října 2014, když jsme poprvé stáli tváří v tvář, bych ale netipovala, že se z dobré garážové kytarovky, což je ostatně dost vágní kategorie, stanou zaslouženě přehajpovaní miláčci kdekoho. Pacino změnili sestavu i zvuk, vydali desku u výborného labelu, hlasité „bolestínství z periferie“ začalo být cool. Takhle my si tady žijem. Neberte mě špatně, ta slova vyjadřují radost.

Orlovsko-pražské trio přišlo s modelem, který je jednoduchý a absolutně funkční. Zvuk takzvaně na punk, indie kytary a bicí, hutná a přímočará basa, vyšponované vokály, diy etika. Pacino jsou prototypem kapely, která v nekomerčním prostředí dosahuje (samozřejmě relativního) úspěchu jen tím, že „prostě je“. Na Strahově to bylo velkolepé.

A bylo to velkolepé. Pacino by patrně nesouhlasili s použitím tak vzletného slova, ale stejně – jestliže je někdo dokonalý ve své nedokonalosti a opravdovosti, jsou to právě oni. Decentní představení slovy „Čau, my jsme Pačíno!“ a bleskurychlé hrábnutí do strun bylo sice tak trochu žánrovou exhibicí, následoval ale čirý bliss. Velmi střízlivý a nekonfliktní, rozhodně ale ne odtažitý projev členů kapely stvrdil můj dlouhodobý pocit, že in Pacino veritas, že tohle je kapela, ke které se budu vždycky s radostí a chutí vracet. Proč? Naživo je kombinací malé, neokázalé lokální kapely a kapely s naprosto svébytným zvukem, s jasně vyprofilovanou tváří a refrény, jaké by ji mohl leckdo závidět. Refrény, co rozbuší i moje ledové srdce.

fotogalerie z koncertu tady

Jestliže úspěch desky Půl litru země prokázal velkou a univerzální míru souznění, přijetí živým publikem působilo překvapivě nesměle. Voda někdy neteče, ale stojí. Nevadí. Pacino odvedli krásný kus práce, nakonec to byl silně emočně vypjatý a srdcařský set. Minimálně ve mně se tedy něco hnulo. Ty riffy se mi občas vrací ve snech, ze Szajterových textů pláču. Je to tak správně?

Meat Wave jsou pro mě mezi zahraničními interprety tím samým, co Pacino mezi těmi domácími. Moje scéna. Je pravda, že bych obecně byla radši, kdyby set odehráli mezi pingpongovými stoly, nicméně i s klubovým prostředím si poradili fantasticky. No a odpálit to velehitem No Light byl fajn nápad, taky se mi hned podlomila kolena.

Meat Wave pochopitelně vsadili hlavně na loňskou desku The Incessant, což se vyplatilo. Publikum se po pár prvních písničkách dalo do bujarého, ale velmi laskavého pitu. Štěkavý vokál Chrise Suttera byl na Strahově ještě daleko intenzivnější, než slibovaly nahrávky, a Gac s Wizniakem se svými nástroji nezůstávali nijak pozadu. Kromě spousty mladistvé energie a kvalitního repertoáru Meat Wave předvedli i hodně působivé muzikantství, tolik bubenických fíglů jsem pohromadě dlouhou dobu neviděla. Za tuhle věčnou lásku jsou dva přídavky směšnou záplatou, už se chci probouzet jenom s Leopard Print Jet Sky.

Po koncertu Meat Wave a Pacino se ve mně usadil pocit, že už jsem viděla dost, že klidně můžu zmizet pryč. Klidně někam, kde už nebude nic.

Info

Meat Wave (us) + Pacino
25. 1. 2018 007 Strahov, Praha

foto © Kristýna Padrtová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace