Veronika Mrázková | Články / Reporty | 15.07.2022
Podle Jiřího Buriana je v pořádku, že je Kapitán Demo kontroverzní a rozděluje společnost. Na Colours Of Ostrava to ale vypadalo, že jej bezezbytku hltal každý, od dětí po babičky. Protože naservíroval hodinu důvtipného špásování a úderné společenské satiry. Příklad: před písničkou To je to kouzlo nechal otočit celé publikum čelem vzad a pravil, že až na počítá do tří a zatočí svým Arabeliným prstenem - ale musíme se dívat hodně pozorně tam na ten komín - vzlétne čmelák. A vzlétl! A později si půlka z nás sundávala pravou botu - to byl takový sociální experiment. Minutu na to jsme ji ochotně vyhazovali nad hlavu, taženi smíchem a nadějí, že ji ještě najdeme. Hodný benga, ADHD, Marylin Monroe nebo Párty - co na tom, že koncert chvílemi sklouzával k tyranii happy hardcorem, když má o vás kapitán takový zájem? “Jak se máš, bráško? Doufám, že jste byli spokojeni. Všechno v pořádku? Chutnalo vám?” Už jen pozorovat umělecké tlumočnice, jak se snaží kanonádu humoru překládat, bylo něco. A Jordan Haj i Givi Cross vydatně pomáhali. Zlatíčka!
Kéž bychom se k hlavní stagi nevraceli na Princess Nokia. To byl fakt průser. Oukej, diva z ghetta možná umí rapovat a zařídit si dobrou crew, ale veškerou práci oddřel DJ, plytké vrtění v topíčku a kalhotkách prostor před scénou pomalu, ale jistě vyprazdňovalo a když jsme šli v druhé půlce koncertu znova okolo, došlo na nejhorší. Do úplného ticha ne zrovna zdařile zpívala I Miss You od Blink 182, dlouho, bez pointy. Uondanější být nemohla.
Naštěstí s Franz Ferdinand se to obrátilo. Byli, resp. především jejich frontman Alex Kapranos byl tak zdatný v projevu a v komunikaci s davem, že ten přes přeháňku neprořídl. A šlape jim to stejně jako deset let zpátky. Bára Zmeková zraje a její popůlnoční koncert v Gongu s velkou kapelou měl vše, co jsme si mohli přát. Místo tria nastoupilo hned osm skvělých muzikantů, obsazení s harmonikou, tenor saxofonem, saxofonem, trumpetou, houslemi a violoncellem navíc udělalo z poetické tvorby epickou. A mezi hosty byl i Oskar Török, se kterým si Zmeková odehrála jen ve dvou píseň Máky. Co víc si na dobrou noc přát?
fotogalerie z festivalu najdete tady
Bez Zmekové a hostů bych oka jen tak nezamhouřila. Měla jsem plnou hlavu předchozích koncertů, EABS a Hiromi. Polský inovativní fusion jazz zněl do lijákovitého deště, zatímco se pod Full Moon Stage tvořilo malé moře a my se bokem tísnili pod tunami zrezlé oceli. Šlo o démonický set, kterému nepříznivá noc překvapivě jen přidala. Naopak Hiromi zářila - světově uznávaná pianistka a skladatelka, vášnivá performerka a držitelka Grammy proslula především extrémně rychlou až šokující hrou. Stačila minuta vystoupení, aby se strhl první frenetický potlesk. A posluchači s ním pak často nepočkali ani do konce sóla, s atmosférou komorního orchestru pro piáno a smyčcový kvartet zážitek rozhodně neměl moc společného. Sama rozjívená Hiromi málokdy udrží vážnou tvář, vestoje bouchá do strun pod rezonanční deskou, chvílemi zatíná pěst a mává s ní v rockových gestech. Přitom téma nebylo snadné - představila svou čtyřdílnou Silver Lining Suite, kterou tvořila během pandemie. Její části jsou pojmenované podle emocí a stavů, se kterými se skladatelka vyrovnávala: Isolation, The Unknown, Drifters a Fortitude. Zazněly všechny, nádavkem mimo jiné jazzové variace na motiv ze Smetanovy Vltavy, chcete-li Kočka leze dírou.
Jeden přídavek zdaleka nestačil. Z rohu sektoru se opakovaně ozývalo “Šílené, bravo!”, slečna za mnou popisovala svému partnerovi, že moc víc už na nástroje snad ani předvést nejde. Odcházeli jsme se slastně přitroublým výrazem s nádechem údivu, stejně jako v poledne po představení The Runners. Děkujeme.
Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © Petra Vavrečková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.