Maria Pyatkina | Články / Reporty | 09.04.2022
Sál divadla La Fabrika, někdejší slévárna umělecké litiny, se stal pro ten večer restaurací. Byl příjemně nasvícen barevnými reflektory, po stranách stály židle a stoly se skleničkami na víno. Když jsem zamířila ke svému stolku, potkal mě povědomý úsměv – tanečník Filip Staněk držel v rukou dvě lahve a nabízel bílé nebo červené. Se stejným vřelým úsměvem vítá studenty na pohybových hodinách Smart Body, kam chodívám, abych si připomněla základní techniky současného tance nebo načerpala životní moudra. Tentokrát byl Filip převlečen za číšníka, stejně jako další tři tanečnice, které se již ve svých rolích poflakovaly opodál. Raut se pomalu měnil na představení.
Tušila jsem, co přijde. Na začátku září jsem v La Fabrice byla svědkem představení Mojo, Baby, které 420PEOPLE uvedli na zahájení divadelní sezony. Pravě z euforického pot purri nabitého retro hity vznikla show Poprvé a naposledy. Původní choreografie byla vytvořena pro čtyři tanečníky (a jednu figurínu), show Poprvé a naposledy se pak rozrostla o další scény, postavy a nezvané hosty. Prvním takovým hostem se stal plešatý pan – loutka vedená hercem Jiřím Zemanem –, který vyskočil z velké zaprášené truhly, kde odpočíval bezmála sto let. Poté do prostoru zavřené restaurace zavítala nemluvná paní v zelených gumácích (ztvárněna herečkou Annou Polívkovou), která komickou pantomimou na Smetanovu Má vlast sklidila největší ovace publika. Omylem namísto do banky pronikl do restaurace i neúspěšný loupežník (slavný tanečník Marek Zelinka), který se musel z nešvaru elegantně vytancovat. Svou hvězdnou chvíli měla i místní uklízečka (Dana Batulková), která mohla prožít chvilku mládí v romantickém duetu s Filipem Staňkem.
Všechny tyto vtipné a obskurní postavy se v restauraci vystřídaly, aniž by nějak ovlivnily její časoprostor: objevily se a pak se zase vytratily, jen stopy po nich musela zametat nešťastná uklízečka. Hnacím motorem celého děje byli tanečníci a jejich pohyb. Oproti předchozím konceptuálním představením 420PEOPLE zde tanečníci dostali větší prostor na to být sami sebou a ukázat víc ze svých osobností než jenom taneční dovednosti. Simona Machovičová tu vynikla v hravém kabaretním sólu a Eliška Jirsová se předvedla jako skvělá zpěvačka. Francesca Amante ukázala, že kimono s černým páskem, které na ni v jednu chvíli spadlo z nebes, jí patří po právu. A Filip Staněk kromě komických romantických duetů, ve kterých ukázal vynikající herecké charisma, vystřihl i jiskřivé stepové sólo s prvky různých národních tanců.
Šéf 420PEOPLE Václav Kuneš neskrývá, že představení Poprvé a naposledy slouží k odreagování - pro diváky a svým způsobem i pro soubor. V tomto fantasmagorickém kabaretu se současný tanec potkává s herectvím, pantomimou, živou hudbou, loutkovým divadlem a dalšími tanečními žánry. Pohromadě to vše drží fascinující úroveň tanečníků, kteří se tu ukazují i jako charismatičtí herci, všestranné osobnosti a hlavně družná parta. A sotva to vše bylo opravdu naposledy.
420PEOPLE: Poprvé a naposledy
3. 4. 2022 La Fabrika, Praha
foto © Vojtěch Brtnický
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.