Tak daleko, tak blízko: Ivan Gajdoš

Po bezmála devíti letech od vydání alba Šero (2013), oceněného hudební cenou Anděl i Apollo, se Bratři Orffové zkraje roku připomněli dosud nevydanou skladbou Píseň pro Stefanii Sauer a taky ohlásili jarní a letní koncertní šňůru. Co přesně to bude znamenat a jak vážný bude příklon ke komorním aranžmá, na to si budeme muset počkat na konec dubna, kdy vystoupí v brněnském Kabinetu múz a budou pokračovat dále, ale z čeho vychází jejich poetika, to nám naznačí lajfstajlový dotazníček, jehož se ujal zakládající člen a frontman Bratří Orffových, zpěvák a kytarista Ivan Gajdoš.

Co vidíš z okna?
Bydlíme se ženou v paneláku. Z oken, které vedou na severní stranu, vidím v dálce Polsko a hradbu paneláků. Na jižní straně máme vnitroblok, kterému říkáme dvoreček, ale velikostí je to spíš malé náměstí. Je to přehled architektury 20. století. Jsou tu činžovní domy, postavené před válkou, domy postavené po válce a samozřejmě paneláky olepené polystyrénem a natřené různými barvami, jako ve všech městech naší země.

Kam na snídani?
Na tuhle otázku nemůžu odpovědět, protože nesnídám a dokonce ani neobědvám. Jsem totiž sova, takže vstávám v době, kdy většina normálních lidí obědvá. Ale vím, že moje žena má dobrou zkušenost s Penzionem Hermes na Ježníku, což je přilehlá část Krnova, obklopená lesy. Připravují tam prý moc chutné teplé i studené snídaně.

Oblíbená vycházková trasa?
Pravidelně každý pátek navečer chodíme se ženou na kopec Cvilín. Někdy až nahoru ke kostelu nebo k rozhledně s pravidelnou zastávkou v hospůdce Cvilínka, která je pod cvilínskými schody.

Kde na kávu?
Já piju pivo, takže kafe piju jenom doma po probuzení.

A na večeři?
Do hospůdky Cvilínka na oblíbená pečená žebra. Uvnitř je to takové domácí útulné prostředí, a když je teplo, sedíme venku uprostřed lesů a pozdě v noci se kolem nás pasou srny.

Něco tvrdšího?
Tvrdý alkohol moc nepiju, ale když už, tak domácí slivovici. A na mé oblíbené plzeňské pivo chodíme se ženou do hospody Pod Obrazem, která je v centru města v areálu krnovského zámku.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?
V Krnově máme jeden z největších hudebních klubů v republice, jmenuje se Kofola music club. Hrál tam už v podstatě každý, kdo něco znamená. Ale chodím tam, jenom když tam hrajeme s Bratry Orffy nebo s Posledním výstřelem. To jsem ale nekulturní.

Kam se chodíš zašít?
Pravidelně se zašívám v naší lodžii. Sedím tam každou noc až do rána, bez ohledu na to, jaká je roční doba a počasí. Cucám pivo, kouřím, pozoruju dým.

Kdyby ses měl přestěhovat, kde by to bylo?
Líbí se mi historické centrum města Olomouc, ale před časem jsme hráli s Orffy v Táboře, a to mě dostalo. V noci po koncertě jsem několik hodin šmejdil historickým centrem Tábora a nechtělo se mi jít spát. Do Prahy bych nechtěl, tam bych se ztratil a byl bych tam asi nešťastný.

Ideální dopravní prostředek?
Stoprocentně kolo. Když to jde, tak se ženou jezdíme po okolí Krnova a do nedalekého Polska. Postupně se kolem Krnova tvoří síť různých cyklostezek, ale my někdy jezdíme „zkratkou“, takže třeba přes les, po kamení, po poli i v bahně.