Články / Reporty

Tak trochu jiná písničkářka Sophie Hunger

Tak trochu jiná písničkářka Sophie Hunger

Shaqualyck | Články / Reporty | 28.10.2016

Podzim třímá otěže sychravé každodennosti, ulice se halí do tmy čím dál tím dřív a na člověka dosedá všeobjímající trudnomyslnost. A v tom se zpoza tmavého závěsu vynoří éterická víla s náručí nadžánrové krásy. Její hudba na oko souzní s chladnou venkovní kulisou, ve skutečnosti ale působí jako účinné antidepresivum přesahující čas i prostor. Stačí se zaposlouchat, ulpět na strunách, ztratit se v očích hlubších než nejbujnější výstřih. Dramaturgie olomouckého Jazz Tibet Clubu neumí sáhnout vedle. Co jméno, to trefa do černého.

Tentokrát si osazenstvo stylové špeluňky získala šarmantní tmavovláska Sophie Hunger, talentovaná světoobčanka narozená ve švýcarském Bernu a zocelená řadou (nejen) jazzových festivalů. Dlouhá léta byla utajeným klenotem ryze lokálního charakteru, ovšem pak ji pro svět objevil slavný krajan Erik Truffaz. Netrvalo dlouho a zrodila se hvězda, která rok od roku sebejistě stoupá. Ve stínu kostelních věží hanácké metropole se půvabná multiinstrumentalistka představila vůbec poprvé, a soudě dle nadšeně aplaudujícího obecenstva, jistě ne naposled. Bez předskokana a rovnou jako trio, jehož dvě třetiny v půlce nečekaně zmizely v zákulisí, což překvapená kráska pohotově přetavila ve vtipnou vsuvku. Zkrátka, podobné persony k nám nejezdí obden.

Úvod? Řada interpretů otvírá osvědčenou klasikou, divoce a nahlas. Ne tak Sophie Hunger, která se krátce před půl devátou z ničeho nic zjevila na pódiu a bez rozmáchlých gest spustila a cappella verzi balady Dia Fahrenda z akustické prvotiny Sketches On Sea. Chvíli na to už jí stáli po boku basák/klarinetista Simon Gerber a perkusista/klávesák Alexis Anérilles. „Páni, hrajeme tu prvně a hned před plným domem. Čím jsme si to zasloužili?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. V pravidelných intervalech strhávaly precizně podané songy natřískaný sál k úsměvům, potlesku i tanci. Bezchybná technika, chytré texty, k tomu melodie, které vás nenechají v klidu. Třeba jako ta, co zdobí hitovku The Boat is Full. Nebo podmanivý nápěv z Love is not the Answer. A co teprve chytlavá vyprávěnka Sophie Hunger Blues?! Zdejší publikum ví, co je dobré, na takové koncerty bude vždycky narváno.

fotogalerie z koncertu zde a zde

Skromnou dámu za mikrákem předchází pověst spojení Björk s Nico a Joni Mitchell. A víte co? Všechno je to pravda, až na to, že tahle půvabná bytost nežije v ničím stínu, naopak každým coulem představuje svébytný originál. Mezi alby i žánry přechází se stejnou přirozeností, s jakou střídá osvojené jazyky. Nepřekvapivě došlo i na češtinu, namísto roztomilého trapasu však diváctvu poklesla čelist nad dokonalou výslovností bez přízvuku. Nicméně prim hrála samozřejmě muzika. V každé vteřině bylo znát, že skladby Sophie Hunger nezapřou jazzové kořeny a lásku k ryzí zemité folkařině. Zároveň místy spontánně tíhnou k hip hopu či blues a nebojí se ani rockovějšího aranžmá.

Na přetřes proto přišly jak říznější kousky z loňského alba Supermoon, tak i zádumčivější momenty, během nichž sympatická umělkyně sbíhala tu ke klavíru (Heharun), tu k foukací harmonice (Take a Turn). Ponejvíc ale spoléhala na kytaru a vlastní hlasivky. A doprovodnou kapelu s jejíž pomocí mohl náležitě vyniknout autorčin pěstěný cit pro elegantní přesahy. Písně odhalovaly pointu v ten nejsprávnější okamžik, jednou se zvrtly v poctivý rockový vítr, jindy je poeticky obestřel mlžný opar intimní melancholie. Zkušeně vystavěný set vyvrcholil dvěma luxusními přídavky. Euforie byla upřímná, dojetí vzájemné.

Info

Sophie Hunger (ch)
25.10.2016 Jazz Tibet Club, Olomouc

foto (c) žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Z predátora obětí. A naopak (Panthera, 420PEOPLE)

redakce 11.09.2019

Pět šelem v kleci pomalu krouží a soustředěně, hladově vyhlíží. Přichází Panthera...

Netančilo se: HTRK

redakce 09.09.2019

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli...

Neobyčejně obyčejná Courtney Barnett

redakce 07.09.2019

Sebeironická vypravěčka i zuřivá punkerka. Ultrasympatická bytost, s níž byste moc rádi strávili noc. A spíš než co jiného tím mám na mysli...

Ty už odcházíš? (Courtney Barnett)

redakce 07.09.2019

To není její věta, neodpustila jsem si říct nahlas. Patří snad Carrie Fischer a mně se příčí, když je cizí věta tou nejzajímavější částí textu...

V tempu. Ariana Grande

redakce 06.09.2019

Průhledná ledvinka za osm dolarů, se stejnou cenovkou průhledná taška i kabelka. Nad nabídkou oficiálního webshopu s merchandise Ariany Grande se nelze než pousmát.

Ve spleti harfy, na pláni cella: Mary Lattimore, Julia Kent

redakce 06.09.2019

Svým oblíbeným vtipem uváděla americká harfenistka Mary Lattimore kompozici nazvanou The Warm Shoulder, prý romantickou.

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

redakce 02.09.2019

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj.

Magická krajina blikající žárovky (Aluk Todolo)

redakce 30.08.2019

Aluk Todolo aneb jak z mála vydolovat hodně. Platí to o jejich hudbě, platí to i o vizuální stránce koncertu. A sklepní ráj Underdogs' tomu dal ideální prostor.

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

redakce 29.08.2019

Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“.

Acidová bouře The Warlocks

redakce 29.08.2019

Už během prvních tónů písně Disfigured Figure z nového alba Mean Machine Music bylo zřejmé, že nepřivezli žádný hippie oceánský zefír z minulých let...