Články / Reporty

Tak trochu jiný Islanďan (Júniús Meyvant)

Tak trochu jiný Islanďan (Júniús Meyvant)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 09.03.2019

Až budou v srpnu zase teploměry atakovat čtyřicítky, jen málokdo si vzpomene, jak tenkrát na začátku března vítal sluneční paprsky a jak příjemně hřejivé mu připadaly. Stejně tak si jen málokdo za pár týdnů vzpomene na Axela Flóventa, který předskakoval Júniúsi Meyvantovi v Rock Café.

Posmutnělý kluk s kytarou zahrál několik procítěných písních, které vlastně i v tak teplém dni zahřály, bohužel na nich bylo jen pramálo zapamatovatelného - snad jedině že výrazem i melodiemi připomínaly českého písničkáře Thoma Artwaye. Běžnou představu o islandské hudbě však Flóvent naplňuje mnohem víc než hlavní hvězda večera. Meyvant totiž na svých promo fotkách sice vypadá jako archetyp melancholika, jehož jedinou zálibou jsou dlouhé zamyšlené pohledy, jeho písně i vystupování však hovoří o přesném opaku, což potvrdí návštěvníci jeho dvou předchozích pražských koncertů.

Meyvantovy orchestrální skladby ožívají dechy a smyčci, které společně s výrazným groovem přiznávají inspiraci funkem osmdesátých a devadesátých let. V některých je patrná i jímavost folkových balad, nicméně převládá radostný tón, který šestičlenná kapela s přehledem předává publiku. Mezi písněmi zpěvák líčí historky ze svých rodných Vestmanských ostrovů na jihu Islandu a vypráví, že ho napadají písně, třeba když pomáhá manželce s prádlem, nebo mu je našeptávají kamarádi v podivných snech. Nehledě na jejich pravdivost či nepravdivost vyprávěnky fungují a dav se spokojeně řehtá. Najednou si uvědomíte, že za fotkami posmutnělého písničkáře je vlastně rošťák, který si sám ze sebe dělá legraci. Pódium vyzdobené umělými monsterami, fíkusy, dracénami a jinou pokojovou zelení v tomto kontextu vyvolává úsměvy, nicméně působí svěže a stylově – a v předvečer Mezinárodního dne žen vlastně i dost trefně.

Šaškovství nikterak neumenšuje dojem z Meyvanta coby zpěváka a neubírá ani na působivosti některých citlivějších skladeb. Mírně zastřený hlas se chvílemi ztrácí v bohaté paletě zvuků, v podstatných chvílích však svou silou vyniká a celkově tak mezi vokálem a nástrojovou sekcí panuje vyváženost - podobně jako po celý večer mezi humorem a radostí z hudby, která chytá za srdce.

Info

Júniús Meyvant (is) + Axel Flóvent (is)
7. 3. 2019 Rock Café, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.