Články / Reporty

Tak vy chcete, abych vás bavil? (Pomocník Walser)

Tak vy chcete, abych vás bavil? (Pomocník Walser)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 27.03.2014

Další záživná návštěva divadelního suterénu… Nedělní večer patřil Studiu Hrdinů a Nebeskému pomocníku Walserovi, kterému už od listopadu loňského roku není pomoci.

Pokud se při mé minulé návštěvě prokázala „osvobozenost“ podzemního divadla přítomností psa, tentokráte byla dalším důkazem matka, která přijela do sálu s kočárkem a mohla během představení nerušeně kojit. Další diváci pak občas uváděli herce na pravou míru, zvlášť pokud šlo o počasí, protože hezky bylo přece včera, a ne dnes. To dá rozum. Mezitím, co některá divadla podobné situace řeší vydáváním neúspěšných manuálů pro úspěšné diváky, v tomto divadle s nenadálými diváckými překvapeními pracují s naprostou samozřejmostí i herci. Slyšíš tu hudbu? Tady vážně někdo chodí? Bravo.

Inscenace Pomocník Walser je jednou z těch, které jsou uváděny ve Studiu Hrdinů v rámci dramaturgické linie podporující současné autorské projekty. Dalšími vlaštovkami jsou Mileniny recepty a Citový komediant. Walser, Jesenská, Fučík. Žádná sranda, ať se směje, kdo chce.

Robert Walser vystupuje z literárního spolku. V podání Gerta Hoffmanna to vydalo na novelu, v režii Jana Nebeského na dvě hodiny. Walser však nevystupuje jen z literárního spolku, ale ze všech spolků světa. Nepřeje si být rušen nebo dokonce navštěvován. Únavou a vínem rozkolébaný spisovatel se snaží oprostit od všeho, včetně vlastní obuvi. Musí se mu ale nechat, že je genderově vyvážený. Jako náhradní obuv zvolil igelitové pytlíky – modrý a růžový.

Jednoduchost scény, práci se světlem a dobré využití nabízeného prostoru je třeba vyzdvihnout do výše žebříků, které jsou jedinými neživými věcmi na jevišti. Handrkování suchého obchodníka a předsedy literárního spolku (David Prachař) a vínem nasáklého a nápadů prostého spisovatele (Saša Rašilov) se prolíná se snovým světem spisovatelova mladšího já v podání Jiřího Černého, který starší trošce, inhalující salámový odér z pytlíku, vylepšuje kredit. V něm totiž můžeme vidět naivního nadšeného mladíka, který chtěl být hercem a věřil.

Není tam ale sám. Spolu s ním je na scéně také jeho trýznitelka Slečna (Lucie Trmíková), která vyzdvihuje Robertovu schopnost naslouchat, ale ve skutečnosti je tou, která začíná nahlodávat jeho nitro ve chvíli, kdy si to ještě sám neuvědomuje. Když Walser řve, jak je v dnešním světě vykořisťováno umění a jak můžou být umělcům doporučovány půlroční pauzy, nepřijdou-li během této doby o potřebu jíst a pít, máme je vedle sebe – páchnoucího a vypitého negativistu, který už není schopen své krátké prózy přečíst z ještě kratších papírků (výtečné autorské čtení, při kterém se nelze nesmát, pokud si to dovolíte) a vyhublého kluka před tím, než se ucho utrhlo. A i když mu byla později odkryta Komnata klidu, byla mu rázem zapovězena a nakonec spálena před očima (malý domek, který ji symbolizoval na scéně, hořel překvapivě ukázněně).

V působivé závěrečné scéně pak můžeme sledovat to nejzásadnější odmítnutí, které mohlo odstartovat celou sérii těch následujících. Mladý a stále stejně idealistický Walser se vrací domů ve snaze urovnat rozepře s otcem, synova slova se však odráží od jeho netečné tváře. Nenechá se přeci jeho zbytečnou zpovědí rušit od klidné snídaně.

Záhadou je mi ovšem to, proč dva muži, kteří se po celou dobu škorpí a nemohou se dohodnout, spolu najednou začnou klukovsky soutěžit o to, kdo první ukotví žebřík ke zdi. Ano, je potřeba připravit je na následující scénu, ve které bude v patřičných výšinách opět polemizovat o životě mladý, nadějný a přemoudřelá, zahořklá, ale proč takhle? Rozpačitá jsem byla i ze závěrečného tance jednoho závoje a pěti rohlíků, které zbyly od snídaně. Na party asi není nikdy pozdě, ale občas na ní může být příliš brzy.

Info

Pomocník Walser (Gert Hoffmann / Lucie Trmíková)
23. 3. 2014, Studio Hrdinů, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace