Maria Pyatkina | Články / Reporty | 15.03.2023
Když si pouštím novou desku Warhause Ha Ha Heartbreak, často přeskakuju otevírací skladbu Open Window. Byl to pilotní singl, uhrančivý, hluboký, ale tak dlouhý a opulentní, že mi na rozjezd přijde moc. Proto jdu rovnou na druhou, lehkou a nostalgickou When I Am With You. Právě tou zahájil svoje vystoupení v pražské Lucerně Belgičan Maarten Devoldere s kapelou a bylo po všem.
„When I am with you, it turns out to be all different. When I am with you, it’s alright.” Nebylo třeba se nijak zvlášť nalazovat, žádný alkohol mi v ruce ani v krvi nechyběl. Jsem zamilovaná. Tady se můj vnitřní pocit hned vyprostil: zhudebnil se, zhmotnil, proměnil se na zvuky strun, barvy reflektorů, hlasy, košile bez rukávů a rozcuchané vlasy. Následně přišla písnička o „falešných idolech”, hopsavá a napínavá Desire. Když se její svůdná melodie na okamžik zastavila a hlasy potáhly „Ooh, desire, go easy on me“, pod koženými kozačkami se mi rozběhla husí kůže. Jsem odpojená, opojená, celá nasáklá láskou, která není jenom ve mně - je i všude kolem. Holka přede mnou též zpívá každé slovo. Má dlouhé vlasy a rozepnuté horní knoflíky, její černou linkou obtažené oči září pokaždé, když se otočí na svou krátce ostříhanou kamarádku. Kluci stojí někde dál, ale pravidelně je slyším souhlasně pokřikovat a taky zpívat. Páry se tisknou k sobě, ovace sílí s každou skladbou a v určitý moment už podobné vzlykotu nejdou zadržet. Tleskáme a vřískáme několik minut, než nás utne věčně vyrovnaný frontman: „Musím vám něco říct. Takhle vítaní se necítíme ani doma u vlastních matek. Děkujeme.”
Bylo to fakt zvláštní. Čekala jsem dobrý koncert, ale tuhle bezbřehou sdílenou radost - ne. Hudba Warhaus je pro melancholické mileniály, pro citlivé, ale zdrženlivé. Kam se rozpustila ta niterná, démonická vášeň? Je to lehkostí nových písniček? Dobře ozvláštněnou a vygradovanou show? Skvělým výkonem hudebníků? Na vše ano. Kapela sestávala z lidí, co spolu s Maartenem Devolderem nejen pracovali na nové desce, ale pracují už léta i v rámci kapely Balthazar, které Devoldere vévodí spolu s dalším frontmanem Jintem Deprezem. Po Maartenově levici obklopený nástroji seděl s pokorným výrazem Tijs Delbeke, šikovný multiinstrumentalista, který před několika lety v Balthazar vystřídal houslistku Patricii Vanneste. Po pravici měl frontman „architekta belgického popu” Jaspera Maekelberga, producenta posledních desek Balthazar, Warhaus a dalších belgických projektů, který křesal z kytary zrnité zvuky nebo opojeně kroutil čudlíky. I bubeník Michiel Balcaen tu dostal větší prostor na srandy a kličkování, než obvykle mívá v domovské kapele. Sehraná parta etablovaných muzikantů tak svému vystoupení možná nevědomky nadělila jakýsi rodinný rozměr.
fotogalerii z koncertu najdete tu
Ale je to i mnou. Sleduju, jak zpod kudrn smrtelně vážného Devoldereho poblyskává náušnice, a vzpomínám si, jak mi zde v backstagi čtyři roky zpátky v rámci rozhovoru vyprávěl trapné nesmysly. Vzpomínám, jak ten samý večer Jasper Maekelberg se sólo projektem Faces on TV předskakoval Balthazar a zmítal se na kulaté stagi jako zajíček Duracell. Jak o rok později přišel na rozhovor do malostranského Café Savoy přesně na minutu a s velkou pokorou a empatií vyprávěl o své práci. Vzpomínám na loňský koncert Balthazar na Metronomu, kvůli kterému jsem se na festival vůbec vydala. I navzdory brzkému slotu a šílenému bahnu na ně došlo hodně lidí, dnešní Lucerna byla vyprodaná. „Vůbec jsme to nečekali,” zdá se, že upřímně sděluje Devoldere, a skrze jeho věčně odtažitý výraz prosvítá trocha radosti. Po jeho krásných rozchodových písničkách se nikomu nechce odcházet.
Warhaus (be) + Noonzy (be)
13. 3. 2023 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Olga Staňková
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.