Články / Reporty

Tam, kde jezdí kyvadlo co deset vteřin (Open’er 2015)

Tam, kde jezdí kyvadlo co deset vteřin (Open’er 2015)

Karolina Fialová | Články / Reporty | 17.07.2015

Euforie. Vedro. Prach. Vyčerpání. Známý scénář letních festivalů. Polský Open’er na letišti v přímořské Gdyni, ošklivější sestře Gdaňsku, zdánlivě ničím nevyniká. Přesto mě při pohledu na zlovolně vyhlížející průmyslový přístav zalije vlna sladké nostalgie a očekávání toho, co má přijít.

Samotné město s festivalem úzce spolupracuje a na jeho konání právě zde je patřičně pyšné. To je jasné už při příjezdu na vlakové nádraží - první věc, co každý vidí, je megalomanský banner na protější budově s nápisem „Gdynia – místo Open’eru!“ Vždyť taky tržby místních obchodníků musí stát jen na prvním červencovém týdnu. I když návštěvnost se blíží sto tisícům, Open’er si zachovává jakousi rodinnou atmosféru. Přispívá k tomu hlavně entusiastický staff – organizuje vše od nastupování do autobusů přes přecházení silnice až po hledání ideálního místa na postavení stanu. Dojem mohou kazit kontroly u vchodů s pravidly podobnými těm letištním. Na druhou stranu, ještě nikdy jsem se na festivalu necítila tak bezpečně.

Kdo by čekal spoustu divokých atrakcí v areálu typickém pro velké festivaly jako Sziget nebo Glastonbury, asi by byl zklamaný, úsilí a budget organizátorů jde naštěstí téměř výhradně do hudby (a kyvadlové dopravy – intervaly ve špičce dosahují sotva deseti vteřin). I když příležitosti k sofistikovanému odreagování se tu přece jen najdou – divadlo, Fashion stage s přehlídkami známých i neznámých polských návrhářů, kino nebo výstava věnovaná polské alternativní scéně 80. let spolehlivě naplní těch pár minut do začátku dalšího koncertu.

Taháky prvního dne jsou raper Drake a (už dávno ne vycházející) hvězdy Alt-J. Ti na rozdíl od Drakea, věčně opíjejícího dav stokrát omílanými frázemi, sází na komunikaci skrze obsah svých dvou alb. Jako by se elektrizující energie koncertu snáze rozptýlila do velkého prostoru kolem Main stage a není z toho tak intenzivní zážitek jako před dvěma lety ve stanu. Nechybí ale tolik potřebný krystalicky čistý zvuk, který nechává vyniknout těm nejjemnějším detailům – šité na míru pro hudební fajnšmekry, kteří netouží po skoro udušení v rozjíveném kotli. Dav je natolik ukázněný, že si členové security před bariérami dávají šlofíka ve stoje.

Druhý den mě neopouští pocit, že to nejlepší nás teprve čeká. Django Django se topí v tragickém ozvučení a někteří si občas zakrývají uši - nejspíš taky litují, že nezůstali do konce vystoupení The Libertines (Pete Doherty dorazil)! Tom Odell zachraňuje situaci a na hodinu rozjasňuje tváře všech přítomných.

Třetí den – krize. Fronta na sprchy narůstá a kontrast mezi jednodenními a celofestivalovými návštěvníky bije do očí. Opuštění pohodlnosti, rezignace na hledání komfortu a ignorace spánkového deficitu mi ale konečně dovoluje ponořit se do víru festivalu. Dochází mi, že zbývá už jen polovina, a tak se vrhám do předních řad na The Vaccines a poté Mumford and Sons. Ti si přivezli spolu s banjem a basou i mimořádně dobrou náladu. Bodují hlavně staršími hity (ty se k nim mimochodem hodí více než elektronika z nového alba), stejně jako vtipy Marcuse Mumforda typu „We will make you Pole dance“. Ke konci zvou na pódium zmiňované Vaccines, aby společně završili skvělý devadesátiminutový set. Pozdní performance polské senzace The Dumplings opět trpí ošemetným zvukem ve stanu i urputnou snahou udržet se na uchozených nohou.


I když si na koncertech stále připadám jako jedna z nejmladších, na Years and Years je to přesně naopak. Ne že by nízký věkový průměr publika i členů kapely snižoval kvalitu vystoupení. Frontman Olly Alexander může vypadat na šestnáct a přes sborový zpěv celého stanu ho občas ani není slyšet, ale svým charismatem, úsměvem, tancem a bezprostředními reakcemi obklopuje své okolí aurou štěstí. Na zpracování emocí z jejich setu musí stačit zpocený sprint za vzdáleným burácením Kasabian. Slova úvodní Bumblebee „We’re in ecstasy“ celkem přesně vyjadřují rozpoložení davu. Nové písně z alba 48:13 fungují skvěle, klasiky Fire, Days Are Forgotten a Lost Souls Forever zase přidávají nezbytnou sentimentalitu závěru festivalu.

Disclosure. Flume. Svítání. Za celé čtyři dny ani kapka deště – sen festivalových organizátorů. Ve vlaku si přehrávám den po dni a udržuji kolem sebe ‚Open’erovou bublinu‘, která praská společně s vytažením telefonu a zapnutím wi-fi. V mé hlavě se šíří zoufalství, že se do ní uzavřu zase až za rok. Do té doby budou muset stačit zamlžené vzpomínky.

Info

Open’er Festival 2015
1. – 4. 7. 2015, Gdyně, Polsko
text © Karolína Fialová
foto © Lucie Drábková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.