Články / Reporty

Tamikrest vykopali válečnou kytaru

Tamikrest vykopali válečnou kytaru

Anna Mašátová | Články / Reporty | 30.05.2013

Těžko psát o tuaregské kapele a vyhnout se politice, Mali je totiž líhní politicky angažovaných hudebních projektů. Už to dávno nejsou jen Tinariwen, bez nadsázky otcové pouštního blues. Výraznými mluvčími tuaregské omladiny – či spíše keltamašské, jak sami sebe nazývají – se stali Tamikrest, kteří zaujali české publikum již minulý rok na Colours of Ostrava. Do popředí se tak dostává mladší generace muzikantů, která nehodlá válčit zbraněmi, ale svými nástroji. Šestice sice vběhla do pražské Akropole povětšinou ve vojenských maskáčích, ty však později vyměnila za mnohem mírumilovnější zdobná roucha a bílé šátky.

Nepokoje odrážející se v tvorbě Tamikrest provázely i dětství frontmana, osmadvacetiletého Ousmana Ag Mossu. Jeho rodina pochází z epicentra povstání proti vládním jednotkám, z vesnice Tin-Zaouaten na alžírsko-malijské hranici. Právě tam se ve škole seznámil se spolužáky Ibrahimem „Pinocchiem“ Ahmedem a Cheikhem Ag Tiglym a společně pak objevovali tvorbu Tinariwen, jejichž vliv bez váhání přiznávají. „Jejich písně jsou zrcadlem našich životů. Jako kdyby si vedle vás někdo sedl a začal vyprávět o vašem životě. Právě to mě přivedlo k hraní na kytaru. Cítil jsem, že ta píseň je jejich, stejně jako moje,“ řekl v interview pro britský magazín Stool Pigeon Ag Mossa.

Kromě tamašských zpěvů se z kazet seznamovali s poselstvím Boba Marleyho, Jimiho Hendrixe či Pink Floyd. Ousman věděl, že chce svému národu pomoci, přemýšlel však spíše o advokacii, což bylo v jeho situaci nereálné. Soustavné porušování lidských práv a nedodržování úmluv podepsaných roku 1992 malijskou vládou vedlo k novému povstání roku 2006. Rodina se rozutekla do okolních států, on sám zamířil do jižního Alžíru a nakonec do malijského Kidalu spolu s Cheikhem. Škola byla zavřená, trochu se nudili, od omílání starých pecek už zbýval jen krůček k tomu, začít s vlastní muzikou.

Aktivní „Pino“ přihlásil novou kapelu roku 2008 na slavný Festival au désert, kterého se kromě místních kapel zúčastňují i megastar typu Bona Voxe. Náhoda tomu chtěla, že jejich noční hraní zaslechli členové Dirtmusic o pár stanů dál a začali s nimi jamovat. Slovo dalo slovo, po třech dnech vzali Dirtmusic nováčky pod ochranná křídla. Tak se dostali Tamikrest i do Evropy, své třetí řadové album s pracovním názvem Chatma (Sestra) dokonce nahráli letos na jaře v Čechách, v unhošťském studiu Sono Records. Dá se předpokládat, že nahrávka bude tvrdší než předešlé, jak sami říkají, se stále lepším vybavením, a bohužel i bezútěšnější situací rodné země, se ostří a zdrsňuje i jejich zvuk.

Přesto měl pražský koncert téměř stydlivý úvod, snad zapříčiněný lehkým komunikačním blokem. Ousman mluvil francouzsky, a to navíc dle svých slov nijak dobře. Kolikrát už v dějinách byla elektrická kytara téměř posvátným symbolem svobody? Nástroj svíral jak leader, tak kytarista Paul Salvagnac, nechyběla Pinocchiova basa, bicí a perkuse rozehřáté hbitými Aghalyho prsty. Sextet doplňovala zpěvačka Wounou Wallet Sidati.

Pronikavé pohledy sice občas zalétly do publika, převažovalo však soustředění na samotnou hru. Jen Aghaly a Wounou se smáli doširoka, potěšeni z tanečního výkonu afrického fanouška pod pódiem. Průřez oběma dosavadními alby, Adagh a Toumastin, byl sem tam proložený novinkami z připravované desky. Melancholickou narativnost blues, občas protnutou rockovými riffy říznými jak bodnutí nožem, doprovázelo někdy až lehce monotónní bubnování. Hypnotizující Ag Mossův zpěv hojně, doprovázený „jajajajaj“ tvořeným mrštným jazykem vokalistky, podával sugestivní svědectví o vzteklých pocitech vyděděnců s nejasnou budoucností. Slova o stesku po rodině a mrtvých, boji proti ignoranci a vydobytí si respektu, svobody a nezávislosti, které si užívají ostatní obyvatelé Mali.

Děti pouště, které se díky hudbě alespoň trochu přiblížily nomádskému způsobu života svých předků, říkají, že je budoucnost děsí. Naděje umírá poslední, jejich osudem je však prozatím bloudění v nekonečném kruhu. Návštěvníci koncertu se s Tamikrest loučili velkým potleskem a vyprosili si tak přídavek, na který se skupina stále s mírně rozpačitým úsměvem vrátila, aby se brzy rozplynula kdesi v přítmí zákulisí.

Malijský Festival au désert byl tento rok zrušen, ale české publikum má letos jedinečnou příležitost naživo se setkat hned s několika jeho interprety. Už za měsíc přijedou na festival Respect Terakaft, v září se pak můžeme těšit na nigerijského nomáda Bombina.

Info

Tamikrest (ml)
24. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace