Dominika Prokopová | Články / Reporty | 23.10.2016
Longital (dříve Dlhé diely) – Dano Salontay, Jana „Shina“ Lokšenincová a nyní již pevně usazený bubeník a klavírista Marian Slávka. Krátce po osmé hodině se na pódiu objevil Dan s Marianem, a když začali hrát, připojila se k nim i Shina s neodmyslitelnými náušnicemi do pasu a tancem dvou závojů. Tentokrát ve zlaté masce. Zlatá. Skladbou z desky A to je všetko to začalo a stejnojmennou skladbou z téže desky to skončilo. Mezitím se toho ale stalo mnoho, včetně toho, že byla pokřtěna nová deska Divoko. Když jsem viděla Longital naposledy na Švestkovém dvoře v Malovicích, nepolevil Marián ve své kuřácké vášni ani na chvilku. V Arše se udržel až do druhé poloviny, jakmile byla ale deska Divoko pokřtěná, pustil se do toho opět s vervou, navíc zvládal hrát jednou rukou na klavír a v druhé třímat paličky a udávat rytmus.
Na horu a dolu. Smyčce kloužou po kytarách, objevují se vlci. Vlk a vlčice zkoumají prostor a sami sebe, přicházejí k lidem, kteří by je měli nechat být. Longital se spojili s iniciativou Všetko pre nič, aby podpořili jejich snahu o zachování alespoň omezeného kusu slovenské země, na kterém člověk nebude dělat nic a ponechá vše síle přírody. V rámci této spolupráce byl vytvořen skvělý videoklip, natočený v tatranských lesích s tanečníky-vlky v maskách od české výtvarnice a designérky Veroniky Psotkové. Stejně jako se Všetko pre nič snaží vytvořit rezervaci člověkem nedotčených lesů, může představovat takové hájené území svobody i vydavatelství Slnko records, ve kterém Dano a Shina nechávají bez vlastních zásahů hudebníkům cestu, která jim náleží, ať už vede kamkoliv. A Katarzia je toho příkladem. Choď, kam ideš.
Když vlci odešli z pódia, došlo na další písně z nové desky. Muž, ktorý neexistuje, Rozpletám, Krídla samoty… A pak se zjevila Lenka. Lenka Dusilová, se kterou se Longital setkali už dávno při spolupráci s divadlem Continuo a se kterou je pojí zájem o hudební experimenty. Kromě Dusilové se připojil i Ondřej Galuška na trombón. Souznění hlasů Lenky a Shiny bylo souzněním dvou žen, které – jak zpívá sama Shina v písni Na horu a dolu – už daly nohy zemi a stojí pevně. Následovala skladba Spokojná a sýta, ve které zůstala Dusilová jen na úvod a pak se vytratila do zákulisí.
Příroda, kořeny a síla, která trvá, prostupuje tvorbou Longital ještě víc než dřív. Oči oprieť o les. Obrazy všech živlů uložené v nových skladbách – nespoutanost bouře a klid po ní, propletené kořeny stromů, ukryté hluboko v zemi, skotačení malého pramene i dravost velké vody. Divoko přináší mnoho nových poloh, představující Longital v celé jejich vyzrálosti. Nespoutanost desky v sobě nese ještě větší hravost, uvolněnost a odvahu k objevování sebe a druhých, to vše opřené o velkou souhru celé trojice. Z celého koncertu byla cítit jemná radost, přirozenost a pokora.
Po Longital a krátké přestavbě přišla na řadu Katarzia s kapelou (bubeník Martin Valihora, basista Marek Minárik střídající se s Lukášem Mutňanským, kytarista Vladko Mikláš a klávesista Albert Romanutti) a s nimi i další deska, kterou bylo třeba pokřtít. Agnostika na rozdíl od Divoko nebyla zkropena šampaňským, ale čistou vodou, a byla pokřtěna všemi, kteří se podíleli na jejím vzniku v čele s Milanem Cimfem. A nejen kmotrů bylo požehnaně, Katarzii postupně navštívilo několik hostů. Za zrcadlové bicí usedl na jednu skladbu David Koller, jehož píseň Zachránář z desky Nic není na stálo Katarzia předělala v rámci projektu David Koller and friends. V písni Michal a Milovať sa s hudbou podpořili Katarzii svým hlasem Never Sol a Kateřina Šantroch a když došlo na rapovou Princeznu lolitu, přitancovaly dvě mladé hiphopové tanečnice.
Představa písničkářky s kytarou vzala za své. Objevila se diva v síťovaných punčochách ve třpytivém modelu, hledící na svět z výšky stříbrných podpatků. Na začátku ještě třímala bílou kytaru, postupně ji ale odkládala a byla spíše frontmankou silné kapely, i když místy rozpačitou. Mladá producentka experimentuje a hledá kolik cest může vést z každé škatule, do které se jí někdo pokusí strčit. A nejedná se jen o škatule hudební – v textech se Katarzii daří zakonzervovat kouzlo trefně pojmenovaného okamžiku, který jí poskytl prvotní impuls k tvorbě. Otvírá ty bedny, do kterých balíme věci, které pořád stěhujeme sem a tam a na které se nabalují myšlenky, pocity, vzpomínky a nenaplněné představy, které nejde strčit na půdu. Z Izby do izby.
První polovina večera strhla podstatně víc než ta druhá. Longital v jedinečné formě, nová pěvecká poloha Shiny coby ženy s hlasem spojujícím jemnost a hrubost – hedvábný šátek padající na struhadlo. Večer skvělých muzikantů, jedinečných improvizací a hudebních objevů. Večer těch, co mají odvahu.
Keď sa bojíš, tak to nerob.
Longital, Katarzia - Divokost na druhú
20. 10 2016, Divadlo Archa, Praha
foto © Barka Fabiánová
Michaela Šedinová 23.04.2024
Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.