Články / Reporty

Tankista Dulli a jeho good spirit

Tankista Dulli a jeho good spirit

Akana | Články / Reporty | 15.02.2015

Afghan Whigs, stále svěží pamětníci časů, kdy rock v první polovině 90. let válcoval hitparády, mají u nás slušnou fanouškovskou základnu. Ta o sobě na pátek třináctého v Lucerna Music Baru dala určitě vědět početně, po emotivní stránce bych si ale dokázal představit bouřlivější atmosféru. Je fakt, že Greg Dulli a spol. už vizuálně taky působí poněkud usedlejším dojmem a jejich show není taková divočina jako kdysi, ale energie, která z nich leze, je pořád ohromná, jen jaksi vyzrálejší. Proto mě statičtější publikum překvapilo. Je ale možné, že kapela to vnímala jinak, protože vypadala spokojeně, a Dulliho slova o tom, že pod pódiem vládne „good spirit“, snad nebyla jen zdvořilostní, stejně jako krátký výlet mezi diváky.

V loňském roce se skupině mimořádně vydařil studiový comeback s deskou Do to the Beast a současné turné tuhle skutečnost hrdě deklaruje. Afghan Whigs se ještě zdaleka nezařadili mezi rockové dinosaury, kteří, aby se neřeklo, zahrají dvě, tři novinky a jinak ládují do nostalgicky naladěného publika osvědčené hity. Dulliho parta si v novém repertoáru očividně libuje a písně z Do to the Beast v pátek přehrála skoro všechny. Hned na úvod to byly, stejně jako na albu, energické pecky Parked Outside a Matamoros. Skvělá volba, protože kytarový riff první z nich byl snad pro účely zahajování koncertů přímo napsaný.

S velkým ohlasem se setkaly i další novinky The Lottery nebo Algiers, při níž se Greg Dulli chopil akustiky, jiné podle očekávání hrály významnou roli ve zpomalenějších pasážích setu. Při It Kills, uvozené krátkým úryvkem z písně Morning Theft od Jeffa Buckleyho, se Dulli posadil ke klávesám, které jinak střídal s violou nováček Rick Nelson. I Am Fire pro změnu přešla do coveru Tusk od Fleetwood Mac a zpěvák to provázel vojenským bušením do promptně přineseného bubnu. Mocně vygradovaná Lost in the Woods se zase propojila s beatlesovskou Getting Better a vykouzlila tak skoro dojemné finále základní části.

Pomalejší, ale dramaticky vyklenuté pasáže se šikovně střídaly s infarktově nabuzenými jízdami, při nichž se více vzpomínalo a kdy také dav nejvíce bouřil. Největší kasaštyk skupiny, album Gentleman, zastupovaly nesmrtelné kusy Fountain and Fairfax, Debonair a především titulní skladba, která spolu s John the Baptist (1965) a My Enemy (Black Love) patřila k těm nejžhavějším momentům večera. Třípísňový přídavek pak vrcholil dalším „doublem“, v němž se prolnul soulový trhák Bobyho Womacka Across 110th Street (známý ze stejnojmenného filmu, ale taky třeba z Tarantinovy Jackie Brownové) s hymnickou písní Faded. Očistný závěr.

Výkon kapely byl bezchybně seřízený, a i když pořádně utažený zvukový šroub příliš nedovoloval vychutnávat si detaily, dynamiku měl koncert úžasnou. Relativně nové tváře, mezi nimiž vedle Nelsona vynikal zejména kytarista Dave Rosser, byly Dullimu stejně spolehlivou oporou jako jeho dlouholetý souputník, basák John Curley. Ale tím největším magnetem Afghan Whigs zůstává (samozřejmě kromě skvělých songů) hlavně frontman. Jak se jeho postava stala s léty robustnější, jako by i jeho hlas ještě zmohutněl a ve vypjatých pasážích má průraznost tanku. To, co na deskách občas mate a působí jako intonační nedostatky, teprve koncert ozřejmí jako dotaženou práci s výrazem, který mistrně propojuje rockovou drsnost se soulovým feelingem. Jestli mi tedy něco ten večer opravdu nakopalo zadek, byl to Dulliho pěvecký výkon.

Info

The Afghan Whigs (us)
13. 2. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Vlastimil Vojáček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nové barvy a skryté spodní proudy (Lenka Dusilová & Řeka ansámbl)

Jiří V. Matýsek 23.12.2021

Album Lenky Dusilové Řeka živě na prknech Nové scény pražského Národního divadla, v plném obsazení, skvělým zvukem a výjimečnou atmosférou? Splněný sen.

Nuda v divadle? (Po celou dobu představení probíhá představení)

Petra Antalová 05.12.2021

Inscenace brněnského HaDivadla nazvaná Po celou dobu představení probíhá představení představuje nový experimentální formát.

Magie zvuků a chaos lockdownu (Next 2021)

Václav Adam, Jan Starý 28.11.2021

Letošní, už jedenadvacátý ročník bratislavského festivalu Next nabídl o něco výraznější jména než v minulosti a také lákavý podtitul Magie chaosu.

Slyšet nekonečno (Synästhesie 2021)

Erik Dohnálek 25.11.2021

Tím však seznam zvučných jmen nekončí a jako další můžeme zmínit Beak>, A Place to Bury Strangers, The KVB, Bleib Modern nebo Anika. A aby toho nebylo málo...

MIRA Digital Arts aneb Lunchmeat Festival po katalánsku

Jarda Petřík 18.11.2021

Desátý ročník festivalu přímo vybízí k tomu připravit širší program, dát o milníku patřičně vědět a celkově se tak trochu poplácat po zádech. Ale nakonec bylo všechno jinak...

Alternativa 2021: Hudba hutná a hudba solidní

Jan Starý 16.11.2021

Alternativa jde i nadále správným směrem, přesto je lákavé uvažovat o ideálním stavu do budoucna. Jak vystoupit z všednosti?

Hádanky z Utrechtu #5: Domino efekt

Michal Pařízek 15.11.2021

Stačí, aby se zvedl jeden, a už to nikdo nezastaví, proběhne mi hlavou, a taky že ano. Jeden člověk se ve správný moment zvedl a dominový efekt následoval okamžitě.

Životodárné blues (Blues Alive 2021)

Jiří V. Matýsek 14.11.2021

Jak to kdysi řekla zpěvačka Jana Koubková? Když je mi špatně, tak si zpívám blues.

Hádanky z Utrechtu #4: Náhodný tanec

Michal Pařízek 14.11.2021

Sobota je v Holandsku zasvěcena všemožným trhům, nákupům a vůbec se chodí ven. Město bylo plné, jako by si lidé řekli: dobře, večery musíme oželet, ale to, co děláme přes…

Hádanky z Utrechtu #3: Noc kostelů

Michal Pařízek 13.11.2021

Holandská vláda v pátek večer ohlásila, že od soboty od šesti platí nové podmínky. Kdyby se to v podobném módu odehrálo u nás, tak dojde k povstání na vsi...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace