Články / Reporty

Tata Bojs - prkna jim sluší

Tata Bojs - prkna jim sluší

Dominika Danieliková | Články / Reporty | 07.02.2017

Už příchod na nedělní Tata Bojs dává tušit, že tohle nebude koncert, na který jsme zvyklí. Věkově od -náct až po -sát. Všichni jako ze škatulky a já si říkám: Jak vydržím netancovat na takovou kapelu, když jsem oháknutá jako princezna a ještě k tomu musím sedět? Hlavní sál Mahenova divadla v Brně je téměř vyprodaný, na minutu přesně se zatemní. Z pódia pomalu přitékají Noční linky. U druhé písně Radioamatér je jasné, že byť jde o akustické turné, přítomné jsou i elektronika, hravost a zvuk typický pro skupinu. Jen při skladbě Elišce si říkám: Sakra, kluci, kde jste? Jindy tak výrazný refrén je jen stínem původní písně a akustika Elišce vůbec nesluší.

Z posledního alba A/B zazní skladby jako Sonda nebo Běžec, ale největší úspěch sklízí skladby z Nanoalba, Biorytmy a Šťastnější. Pomalé a snové skladby střídají taneční, Cais opouští pódium, vrhá se mezí sedačky, skáče z balkónku na balkónek. Už i sochy nahoře zdvíhají ruce do rytmu a Mardoša se kroutí na židli jako při epileptickém záchvatu, div si hlavou neprorazí mikrofon. S lidmi to ani nehne. Ale jen co se z pódia ozve „Tu danses! Danser, c'est ta vie, tu danses!“, rázem se sál probudí ze snového opojení a nikdo si už nedovolí sednout zpátky. Koncert má všechno, co byste v divadle nečekali. Od rapového duetu Vladimíra Bára a Bublajse přes klávesová preludia Jiřího Hradila až po verbální škádlení: Filipe, Filipe! - Kdo je? - Já, otevři!

I když polovinu kapely tvoří lazaři (Cais problém s loktem a Mardoša s ramenem), poradí si skvěle. Vzduchem létají stojany od mikrofonu, na improvizovanou výpomoc se objeví i Tomáš Neuwerth na bicí. Po necelých třech hodinách nastává konec, jako poslední zazní Růžová armáda. Ano, Tata Bojs umí vždycky překvapit, hledají nové cesty i nový výraz. Koncert bez jediné chybičky, tedy až na ty sedačky...

Info

Tata Bojs
5. 2. 2017 Mahenovo divadlo, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zpěv odkvétajících slunečnic (White Ward)

Marek Hadrbolec 25.04.2024

Nový prostor brněnské Melodky obehnaný bílými kachličkami má navíc osobitou, mírně surrealistickou atmosféru.

Vpít se do ocelové hory (Deena Abdelwahed)

Michaela Šedinová 23.04.2024

Je sobota večer, ale sál kina Přítomnost je jako vždycky tak trochu v bezčasí. Loňská deska Jbal Rrsas tuniské producentky Deeny Abdelwahed je taky mezi časy a světy.

„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024

Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.

Mezi hukotem velkoměsta a ptačím zpěvem (Shida Shahabi, BITOI)

Alžběta Sadílková 21.04.2024

My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace