Dominika Danieliková | Články / Reporty | 07.02.2017
Už příchod na nedělní Tata Bojs dává tušit, že tohle nebude koncert, na který jsme zvyklí. Věkově od -náct až po -sát. Všichni jako ze škatulky a já si říkám: Jak vydržím netancovat na takovou kapelu, když jsem oháknutá jako princezna a ještě k tomu musím sedět? Hlavní sál Mahenova divadla v Brně je téměř vyprodaný, na minutu přesně se zatemní. Z pódia pomalu přitékají Noční linky. U druhé písně Radioamatér je jasné, že byť jde o akustické turné, přítomné jsou i elektronika, hravost a zvuk typický pro skupinu. Jen při skladbě Elišce si říkám: Sakra, kluci, kde jste? Jindy tak výrazný refrén je jen stínem původní písně a akustika Elišce vůbec nesluší.
Z posledního alba A/B zazní skladby jako Sonda nebo Běžec, ale největší úspěch sklízí skladby z Nanoalba, Biorytmy a Šťastnější. Pomalé a snové skladby střídají taneční, Cais opouští pódium, vrhá se mezí sedačky, skáče z balkónku na balkónek. Už i sochy nahoře zdvíhají ruce do rytmu a Mardoša se kroutí na židli jako při epileptickém záchvatu, div si hlavou neprorazí mikrofon. S lidmi to ani nehne. Ale jen co se z pódia ozve „Tu danses! Danser, c'est ta vie, tu danses!“, rázem se sál probudí ze snového opojení a nikdo si už nedovolí sednout zpátky. Koncert má všechno, co byste v divadle nečekali. Od rapového duetu Vladimíra Bára a Bublajse přes klávesová preludia Jiřího Hradila až po verbální škádlení: Filipe, Filipe! - Kdo je? - Já, otevři!
I když polovinu kapely tvoří lazaři (Cais problém s loktem a Mardoša s ramenem), poradí si skvěle. Vzduchem létají stojany od mikrofonu, na improvizovanou výpomoc se objeví i Tomáš Neuwerth na bicí. Po necelých třech hodinách nastává konec, jako poslední zazní Růžová armáda. Ano, Tata Bojs umí vždycky překvapit, hledají nové cesty i nový výraz. Koncert bez jediné chybičky, tedy až na ty sedačky...
Tata Bojs
5. 2. 2017 Mahenovo divadlo, Brno
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.