Články / Recenze

Tata Bojs si na sebe nastražili past

Tata Bojs si na sebe nastražili past

Dominika Danieliková | Články / Recenze | 24.11.2015

OHODNOŤTE DESKU

Ti, co už od plenek poslouchali jenom mámu, tátu a Tatáče, budou na rozpacích. Zvyklí na pravidelnou dávku textů, které mají co říct a jsou pro ně svaté jako kázání od maminky, budou překvapeni výsledkem. Název nového alba A/B evokuje u nejen strany vinylu, ale i jakousi rozpolcenost.

„Minulost je past, co jsme si nastražili…,“ zpívá v úvodu alba tak důvěrně známý hlas Milana Caise s minimalistickým textem v písni Nadčasová. A má bohužel pravdu. Hned na to se přihlásí o slovo o něco živější multikulturní Gastronaut, který nám naservíruje „suši s kolou ve středu Evropy“. V době, kdy píseň vznikala, kluci nejspíš netušili, že slova „zamkněte východ na dva západy“ budou mít v souvislosti s aktuální migrační vlnou tolik společného. Hravé texty vyšperkované dokonalými slovními hříčkami jsou minulostí. Namísto toho, aby představili něco nového, co bude alespoň tak dobré jako jejich poslední album Ležatá osmička, podsouvají nám jen to, co už tu bylo.

Naproti tomu v písni Rubik a Kubrick k oživení došlo. Přispívá tomu využití trialogu, ale i silná jména hostů, sázka na hlas Marka Ebena a Jana Buriana v tomto případě vyšla. Je třeba ocenit, že v druhé polovině alba se kapele osvědčila kombinace trubky Oskara Töröka v songu Noční linky, hlas Yellow Sisters, ale i využití pěveckého sboru Doubravánek. Chytlavý rytmus dychtivého Běžce bude pro mnohé hnacím motorem při dlouhých tratích, melancholie a tajemnost písně S ní zas hymnou pro všechna zlomená srdce. A Kamarádky kapele napraví reputaci. Možná to bude klávesami, možná Mardošovým vokálem, stačí zavřít oči a skladba připomene Monikino kino.


Kapela si s texty na desce A/B vyhrála, zachovala písničkovost, přidala víc elektroniky a skladby ochutila osmdesátkovým zvukem, ale díky prolínání melancholie se svérázným humorem jim chybí energičnost a umění pohltit posluchače. Zdá se, že doby, kdy jejich písně vyvolávaly na koncertech davové šílenství, jsou ty tam.

V rámci českého hudebního rybníčku jde o dobře odvedenou práci. Dosavadní alba sice nastavila laťku příliš vysoko, a to nové bude mít s jejím přeskočením velké problémy, ale to tak někdy bývá. Často se stává, že se kapela drží zajetých kolejí a fanoušci jsou uraženi, že všechno je tak nějak na jedno brdo. A když naopak popustí uzdu fantazii a začne hrát jinak, fňukají, kde jsou ty starý časy, kdy svět byl ještě v pořádku. V případě Tata Bojs tomu není jinak.

Info

Tata Bojs - A/B (Supraphon, 2015)
www.tatabojs.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.