Články / Recenze

Tata Bojs si na sebe nastražili past

Tata Bojs si na sebe nastražili past

Dominika Danieliková | Články / Recenze | 24.11.2015

OHODNOŤTE DESKU

Ti, co už od plenek poslouchali jenom mámu, tátu a Tatáče, budou na rozpacích. Zvyklí na pravidelnou dávku textů, které mají co říct a jsou pro ně svaté jako kázání od maminky, budou překvapeni výsledkem. Název nového alba A/B evokuje u nejen strany vinylu, ale i jakousi rozpolcenost.

„Minulost je past, co jsme si nastražili…,“ zpívá v úvodu alba tak důvěrně známý hlas Milana Caise s minimalistickým textem v písni Nadčasová. A má bohužel pravdu. Hned na to se přihlásí o slovo o něco živější multikulturní Gastronaut, který nám naservíruje „suši s kolou ve středu Evropy“. V době, kdy píseň vznikala, kluci nejspíš netušili, že slova „zamkněte východ na dva západy“ budou mít v souvislosti s aktuální migrační vlnou tolik společného. Hravé texty vyšperkované dokonalými slovními hříčkami jsou minulostí. Namísto toho, aby představili něco nového, co bude alespoň tak dobré jako jejich poslední album Ležatá osmička, podsouvají nám jen to, co už tu bylo.

Naproti tomu v písni Rubik a Kubrick k oživení došlo. Přispívá tomu využití trialogu, ale i silná jména hostů, sázka na hlas Marka Ebena a Jana Buriana v tomto případě vyšla. Je třeba ocenit, že v druhé polovině alba se kapele osvědčila kombinace trubky Oskara Töröka v songu Noční linky, hlas Yellow Sisters, ale i využití pěveckého sboru Doubravánek. Chytlavý rytmus dychtivého Běžce bude pro mnohé hnacím motorem při dlouhých tratích, melancholie a tajemnost písně S ní zas hymnou pro všechna zlomená srdce. A Kamarádky kapele napraví reputaci. Možná to bude klávesami, možná Mardošovým vokálem, stačí zavřít oči a skladba připomene Monikino kino.


Kapela si s texty na desce A/B vyhrála, zachovala písničkovost, přidala víc elektroniky a skladby ochutila osmdesátkovým zvukem, ale díky prolínání melancholie se svérázným humorem jim chybí energičnost a umění pohltit posluchače. Zdá se, že doby, kdy jejich písně vyvolávaly na koncertech davové šílenství, jsou ty tam.

V rámci českého hudebního rybníčku jde o dobře odvedenou práci. Dosavadní alba sice nastavila laťku příliš vysoko, a to nové bude mít s jejím přeskočením velké problémy, ale to tak někdy bývá. Často se stává, že se kapela drží zajetých kolejí a fanoušci jsou uraženi, že všechno je tak nějak na jedno brdo. A když naopak popustí uzdu fantazii a začne hrát jinak, fňukají, kde jsou ty starý časy, kdy svět byl ještě v pořádku. V případě Tata Bojs tomu není jinak.

Info

Tata Bojs - A/B (Supraphon, 2015)
www.tatabojs.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.