Články / Recenze

Temná (a ještě temnější) melancholie Widowspeak

Temná (a ještě temnější) melancholie Widowspeak

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 25.09.2017

OHODNOŤTE DESKU

Molly Hamilton se přebarvila na blond a najednou se podobá Stevie Nicks z osmdesátkového období Fleetwood Mac. Ta kdysi taky založila kapelu se svým partnerem (kytaristou Lindseym Buckinghamem) a psala osobité a osobní písničky. Stevie Nicks se přezdívalo Queen of Rock and Roll, ale Molly Hamilton, stejně jako její přítel Robert Earl Thomas, nosí ve společné skupině kožené bundy, kostkované košile a roztomile oldschoolové kozačky. Není královna pódií, je něžná a přímočará vypravěčka příběhů a přiznává, že z vystupování na veřejnosti je nesvá.

Na nové desce Widowspeak Expect the Best očekává Hamilton to nejlepší, ale chápe, že ne vždycky to tak vychází. Na rozdíl od starší tvorby, zejména před dvěma lety vydaného alba All Yours, je to nové proniknuté sotva zachytitelnou bolestí. Zasněná melancholie byla odjakživa vizitkou Widowspeak, ale teď je v jejich hudbě cítit nový smutek, nové starosti.


Říkají své hudbě „cowboy grunge“, i když vždycky byli onálepkováni dream popem a „zasněnou amerikanou“. Na Expect the Best dokazují, že s grungem mají opravdu něco společného: Right On je pomalá kytarovka s klasickou čtyřakordovou stavbou, jako třeba Polly a další evergreeny Nirvany, následující titulní song začíná pochmurným rachotem zkreslených kytar a že za okamžik zařve nebo zaskučí sám Cobain, je téměř hmatatelné. Hamilton v rozhovorech přiznává, že poslední deska je devadesátkami skutečně ovlivněná - přestěhovala se zpátky do Tacomy ve Washingtonu, kde vyrůstala, ponořila se do vzpomínek z dětství a vložila něco z té atmosféry do nových písniček.

Otvíračka The Dream se zdá být hořkosladkou, pro skupinu tak charakteristickou baladou, ale potom se v ní otevře mikrosvět plný kytarového delaye, smyčců a naděje. Následující When I Tried zase slibuje pohodovou atmosféru, ale pak vrcholí vzrušujícím, až bolestivým refrénem. Temné a prostorové Warmer a Let Me v sobě mají až něco postpunkového.

Deska Expect the Best znamená pro Widowspeak novou úroveň hudební produkce. Aranžmá jsou obohacené o smyčce a dechové nástroje, které se zajímavě prolínají s těžkými loudavými kytarami a jemným zpěvem Molly Hamilton. Každá píseň nového alba je vrstevnatá a unáší posluchače do nekonečna ponurého snění, co zůstává, to jsou upřímné příběhy a intimní atmosféra. Jak kdybyste poslouchali zpovědi kamaráda nebo povědomé, možná i vlastní myšlenkové proudy.

Info

Widowspeak - Expect the Best (Captured Tracks, 2017)
www.widowspeak.bandcamp.com/album/expect-the-best

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vesmír ľudskej mysle (Pandorama)

Milan Hrbek 26.01.2020

Rozbiehajúci sa label Tabačka records z Košíc priniesol na slovenskú hudobnú scénu vskutku originálne a netradičné zjavy...

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.