Články / Reporty

Temné atavismy? (Prague Gothic Treffen)

Temné atavismy? (Prague Gothic Treffen)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 28.08.2018

Koncem srpna Praha opět nabídla svou lokální odpověď na podstatně větší goth svátek Wave Gothik Treffen, který se konal o pár měsíců dříve, v květnu, v Lipsku. Po vzoru slavnější a původní události se rovněž nespokojila s obyčejným víkendovým formátem a program organizátoři ze Sanctuary.cz natáhli do tří večerů, včetně neděle. Nechyběly ani doprovodné aktivity, dotýkající se daných subkulturních klišé – od absinthové přednášky přes piknik po tombolu (!).

Hned první večer vsadil na nejzajímavější jména celého programu. Exportní darkwave projekt Ariel Maniki and the Black Halos z Kostariky už předem zaujal nejen exotickým původem, ale také ideovou inspirací z tamního domorodého folklóru. Line-up byl nicméně stanoven na příliš brzké hodiny. Paralelně pořádaný DIY koncert black metalem nasáklého noisového dua Tuscoma (ex-Hollywoodfun Downstairs, kteří se před rokem zasloužili o nezapomenutelný zážitek ve všetatské nádražce) priority večera nutně obrátil. Jak by ne, když ho navíc doprovázelo kouzelné prostředí rozpadlého, betonového bunkru uprostřed pole na pražské Vidouli. Nebylo čeho litovat.

Pro pozdní příchod do podzemí smíchovské Eternie jsem si tím napsal pádnou omluvenku, italští Ash Code ale stále zůstávali ve hře jako zlatý hřeb. Tóny ještě čerstvého hitu Perspektive ze stejnojmenné desky budili při vstupu nadšení a plané naděje. O pomalé vystřízlivění se postupně staral utopený zvuk bez jakékoli dynamiky, rozsahu, a i když se skupina snažila, jejich skladby působily rozvolněně, znaveněji než na desce, pochodové tempo a agresivní drajv, který jinak Ash Code mají, zůstal jinde. Překvapení budil leda fakt, jak jsou Italové drobní – na mysl mi záhy přišla traumata z pokusů o nákup obuvi větší velikosti v obchodech a oděvních řetězcích jihoevropských národů. Rozčarování ilustrovalo i rozdíl mezi pražským a lipským Treffen. V Lipsku Ash Code triumfovali jako headlineři po Guerre Froide a pulsující, bohatý zvuk rezonoval ještě hodiny poté, v Underdogs vyšuměli spíše do ztracena. Přesněji řečeno do následujícího setu DJe Cyberpagana z německé provenience, který tvořil kulisu k závěru večírku a pomalu se vyprazdňujícímu prostoru.

Odpolední gotický piknik v Kinského zahradě se prý přesunul na Kampu. Důvodem bylo konání open-airu Národopis a obsazení sadů cimbálovými soubory. Je to jen dobře, cimbálové večerní speciály měly své pravidelné místo i na letošní Letní filmové školy a rozhodně šlo o highlighty. Sobotní cimbály dohrály a jasným středobodem večera se stali Das Ich – temná, industriálem protknutá elektronika z Německa, archivní poklad z osmdesátých let. Předcházela jim poněkud nudnější show germánského EBM The Saint Paul, která si pletla tvrdost s upoceností. Půlnoční Das Ich si do Futura připravili teatrální, peklem inspirovaný koncert, jehož negativem byla hlavně povážlivá délka a pozdní hodina. Přes zmíněnou divadelnost se vyhnuly trapnosti, i když ne občasným hluchým místům. Prorocké charizma zpěváka, infernální kostým s rohy, lepší zvuk a různými směry se pohybující pojízdné klávesy fungovaly v dynamické choreografii. Na zasloužilé legendy své éry, pionýry neue deutsche todeskunst jistě vitální představení. Kabaret v rudé, pouťový dům hrůzy, záhrobní rituál.

Nedělní tečka za víkendem a opět zaplněné Futurum, atmosféra zůstává vřelá, fanoušci z celého světa se mísí mezi české, černě oděné publikum – různé styly, různé země, různé přístupy. Resuscitované XIII. Století přitahuje davy i v dnešní době, na třináctém ročníku festivalu. Milým objevem před nimi se zdají být čeští Phosgene Girls. Dobrý dojem z osobitého pojetí darkwavu a na tuzemské poměry zajímavých aranží i civilního vystupování ale sráží patetický, otravný ženský vokál. Slibovat si něco od hlavního aktu? Sál je přeci plný, určitě je o co stát. XIII. Století je už asi trochu jinou gothic rockovou kapelou než v devadesátkách, jasně to říká viditelné omlazení sestavy. Proti srsti, příliš pompézně, příliš nudně, u konce s dechem ve vydýchaném sále. To nepůjde, nostalgie na mě neplatí, odcházím ještě před půlkou a ztracenou rovnováhu nacházím na menší, komorní stagi Futura, kde klasické tváře netopýří DJ scény pouští ledový synthwave a postpunk prokládaný elektronikou. Nejvíc připomínají večírky Batsave nebo i Rare, zde jde o útěk do konformní, bezpečné zóny. Zdá se, že jisté scény existují hlavně v minulosti – když ne v minulých stoletích, tak desetiletích. Některé atavismy zůstávají živé a mají smysl i místo na slunci, jiné už tolik ne.

Info

XIII. Prague Gothic Treffen
24. – 26. 8. 2018 Underdogs / Futurum, Praha

foto © Ondřej Pěkný

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

redakce 14.07.2019

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

redakce 13.07.2019

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.

Pohoda 19, den druhý a duha, která zmizela

redakce 13.07.2019

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Co dál, co víc? Gleb, Faka, Dream Wife a další.

Pohoda 19, den první a shutdown pro všechny

redakce 12.07.2019

Digitální tíseň, globální oteplování, rasismus, fake news a mnoho dalších současných společenských problémů za růžovou fasádou. Romantika na Pohodě.

Ministry pod vlajkou Antify

redakce 12.07.2019

Publikum kontroluje čas. Pětačtyřicet minut? Sousto, které hladové fanoušky jen dráždí.

Ticho v Letňanech (Ed Sheeran)

redakce 10.07.2019

Sedmdesát nebo osmdesát tisíc – v pražských Letňanech rozdíl mezi prvním a druhým koncertem nejde moc poznat. Pár vedle se zkouší protlačit zpět na „svoje“ místa. Výsledkem je výsměch.

Hluky a šumy Hradieb Samoty

redakce 10.07.2019

... a človek sa na tri intenzívne dni ocitne vo zvláštnej a okúzľujúcej obdobe zábavného parku pre duše so slabosťou pre temnotu, tajuplné priestory, vizuálne umenie a najmä hudbu.

Sklípkani a vopice (Full of Hell, The Body & Co.)

redakce 10.07.2019

Skřípění z vlakového nádraží Libeň je tu rajskou hudbou a pivo ze zasviněných trubek slastí. Modrá vopice, pondělní večer.

Harmonie různosti (Kamasi Washington)

redakce 09.07.2019

V jistém smyslu totiž vizionářem skutečně je: svou hudbu dává do služeb představě jiného světa. Světa alespoň lepšího, když už ideální být nemůže.