Filip Peloušek | Články / Reporty | 30.09.2024
Týdenní maraton je u konce. Vzduch je prosycen vlhkostí a lehkou únavou, pro věrné a vytrvalé jsou připraveny ještě zbývající exkurzy do často netušených hudebních krajin. Zbývá naposledy sestoupit po schodech a nechat se ještě jednou utopit.
Bavících se hloučků před Veletržním palácem znatelně ubylo, stejně tak těl povalujících se na lehátkách a gaučích uvnitř. Když pár minut před začátkem nedělního programu vpluju do Studia Hrdinů, najdu všechny duše koncentrované na betonových stupních hlavního sálu. Konverzace jsou tiché, vyčerpání předchozích nocí visí ve vzduchu.
Šepot rázem utínají první tóny Il Quadro di Troisi. Jdou na to zlehka, subtilní rytmy, nádech italského písničkářství přecházející až někam k trip hopu. Projekce v uklidňujícím rytmu střídají obrazy vzájemně se propíjejících barev, rozšiřujících se letokruhů a tvarů vzdáleně připomínajících hlavu můry. K tomu čarovný hlas Evy Geist, podmaňující si bez problému celý prostor. Tohle by šlo, běží mi za zmoženýma očima. Jak set postupuje, místa na schodech se vyprazdňují a naopak dřevěný parket se houpe pod řadou postav čím dál víc. Tempo zrychluje, taneční beaty se derou na povrch. I přes absenci zakládajícího člena Donata Dozzyho italský soubor doručil své vyprávění o snech, hvězdách a černých dírách ve formě jako ušité pro závěrečný večer a nabuzení publika.
Klid se ve vzduchu nevznášel dlouho. Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory. O pár chvil později rozpoutává Aïsha Devi větrnou bouři podepřenou mocnou ozvěnou basů. Její loňské album Death Is Home je osobní reakcí na zneužívání a pocity izolace, kterými si prošla, a odpověď je to víc než rázná. Takhle jsem si vždycky představoval džihád valící se z Arrakisu, Devi drtí sál před sebou, nezbývá než pomalu ustupovat. Poslední beaty se mi tak zařezávají do zad, zatímco stoupám schodištěm fungujícím po čtyři dny jako portál do jiné dimenze. See you dancin zase za rok!
Václav Valtr 11.10.2024
Po několika úvodních písních přišel čas na lyričtější část reportoáru, vtahující do hypnotického a mrazivého světa svébytné estetiky...
Aneta Martínková 10.10.2024
V srpnu 2023 streamovací služba Spotify ohlásila, že její uživatelé a uživatelky za poslední rok naposlouchali přes tři miliony hodin nahrávek bílého šumu...
Veronika Havlová 09.10.2024
Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...