Články / Reporty

Nestálá hladina černého jezera Boduf Songs

Nestálá hladina černého jezera Boduf Songs

Shaqualyck | Články / Reporty | 06.05.2013

Taková nádhera se křížovou klenbou Galerie U Mloka nelinula ani nepamatuju. Mat Sweet přijel s novou deskou Burnt Up On Re-Entry, v setlistu však pamatoval i na starší kousky. S kytarou mu předskočila americká kámoška Jessica Bailiff, kterou mistr doprovodil na bicí. Je poslední dubnový večer a mohutné metličky (čti: košťata) se k filipojakubské noci hodí náramně. Oba absolutně soustředění. Basák hypnoticky stínuje. Stojí zády, na hlavě kapuci, inu postmoderní černokněžník. Obecenstvo ani nedutá, desítky strnulých soch dokonale omráčených tíhou okamžiku. Nevím, kdy naposled jsem tak zřetelně slyšel drhnout trsátko o struny. Nepopsatelně atmosférický warm-up. Tichá krása, souznění. A to byl teprve začátek.

Devátá odbila, lampa ještě svítila. Zespod ji doplňují žlutě zářící čtvercová tlačítka na shoegazeovém bazmeku. Mathew sedí na židli, přimhouřené oči, kytara na klíně. Vystupuje skromně, skoro až zakřiknutě. Záhy jej obklopí akordy a prostorem si začnou pozvolna klestit cestu makabrózní přízraky. Trocha akustické folkové psychedelie, trocha ryzího písničkářství. Táhlé melodie končící v nekonečnu. Komorní symfonie pro dvě ruce. Pocitová záležitost. Soundtrack noci. V některých polohách byste uslyšeli spadnout špendlík. A rozhodně to nebylo tím, že by vypadly pojistky. Místo toho slyšíme cvakání fotoaparátu. Zvláštní. O kolika koncertech můžete tohle říct? Nikdo nemluví. Jen občas se zpod pečlivě učesané černé pěšinky ozve nesmělé „Thank you“. Lidi jsou jak pěny, nehybně visí Matovi na strunách a dychtivě hltají každičký tón. V mezičase pravidelně propukají v nadšený ryk a až nečekaně intenzivní potlesk. Jinak ani hláska. V momentě, kdy nikdo z publika není schopen zareagovat ani na umělcovu nevinnou otázku: „Anyone knows what time is it?“, dostává večer už lehce bizarní rozměr. Baladická nálož zřejmě dolehla i na hlasivky všech přítomných.

Vzduch váží asi tunu a lepí jak ševcovský klih. Jako by se nad námi zavřela hladina černého jezera. Nádech ale najednou ztrácí smysl. Nikdo nic nechce, nikdo nic nepotřebuje. Je jenom tady a teď. Song to keep me still. Sofistikovaná ponurost. Těžká a obepínající jako temnota v hodině mezi psem a vlkem. Jednou nohou v ráji, druhou v předpeklí. Umím si představit, že podobné záležitosti pouští Tim Burton doma dětem před spaním. Mat vypadá unaveně, ale ošidit přídavek ho ani nenapadne. Postěžuje si na vlhkost, ale záhy to jedním dechem odlehčuje, že prý o něm stejně všichni říkají, že je „shit guitarist“. Když dohraje, zůstane ve vzduchu viset kouzlo nevyřčeného. Všechny nás dostalo a nikdo nám ho nevezme.

Spokojený se zasněně potácím k distru, vedle zrovna někdo nabízí veganské chlebíčky a další laskominy. Vinyly a medvědí česnek. To nevymyslíš. Věren svému příjmení nandá si Mathew s úsměvem na lívance pořádnou porci tmavé marmelády. Zaslouží si to. Nakonec se tu sešel solidní hlouček. Známé i méně známé obličeje. V Olomouci to bylo vždycky spíš o věrnosti než o počtech. Dialog Crew se rozloučili ve velkém stylu, snad brzy najdou důstojného nástupce.

Info

Boduf Songs (uk) + Jessica Bailiff (usa)
30. 4. 2013, Galerie U Mloka, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace