Jan Starý | Články / Reporty | 24.11.2017
Berlín, elektronika, temnota. Dokonce prý ta nejtemnější: Blackest Ever Black. Carla dal Forno by se sotva mohla pohybovat ve více cool prostředí. Z Melbourne se přestěhovala do německé metropole i za zmíněným labelem, který se tam přesunul pro změnu z Londýna. Velká média ji pravidelně chválí. A přitom na pódiu působila introvertně, elegantní dáma s úspornými pohyby, které jen zcela výjimečně přecházely do sjetého pokyvování nad dubovou basou.
Dub je klíčem k její hudbě, ať už sólové nebo v projektech Tarcar a F Ingers. Dal Forno se v mnoha ohledech přesně trefuje do trendů – obliba pochmurných (postpunkových, synthpopových) písniček a písničkářek se od začátků Zola Jesus nebo Chelsea Wolfe hodně zvedla – díky vlivu dubového houpání je ale rozpoznatelná. Nevyniká hlasem ani skladatelskými schopnostmi, ovšem i v písňovém formátu umí vytvořit mikrosvěty, které pohlcují.
Naživo ještě víc vyvstalo, jak moc staví na líném groovu a atmosféře, bohužel i díky jejich absenci. Zvuk v MeetFactory skladby až příliš konkretizoval, při kultivované hlasitosti a basech šlo o příjemný, nikoli hypnotický poslech. Apatie éterického hlasu a basových i elektronických linek bez výraznější zvukové mlhy místo opiátového vytržení sklouzávala k monotónnosti. Až ve druhé části setu, který představoval i aktuální „neubautenovské“ EP The Garden, přišel na chvíli povědomý efekt rozprostření času a prostoru do pomalých rytmů.
Zařadit po statické Carle dal Forno našláplý ruský projekt Kedr Livanskiy byl poměrně zajímavý dramaturgický krok, a to z několika hledisek. Rusko se totiž dá brát jako pravý opak Berlína, ostrov skutečně lokální hudby odtržený od globálního vývoje. A tvorba této hudebnice – melancholický/taneční synthpop – je dal Forno žánrově blízká, ale ideově dost vzdálená. Však ji okamžitě vítal pokřik mnohem divočejší než projevy meditujících fans Australanky. Stejně tak byl extrovertnější projev Rusky a celkový výraz setu – příjemná párty. Ruský vokál připomněl prastaré hity, jinak ale stereotyp o ruské hudbě úplně neplatil a namísto bizarní guilty pleasure dostala Praha především zábavný, konzistentní set.
Dvě ženy, dva odlišné pohledy na vkusnou, potemnělou elektroniku v rámci jednoho hudebního světa. Do tohoto kontextu sladkobolný pop Jense Lekmana zkrátka nezapadal. Carla dal Forno a Kedr Livanskiy se sice pořád pohybují dost blízko písňové formě a dokáží přijít s chytlavými nápady, ale ve finále staví na zvuku, na vtažením rytmem a melodickými plochami, u Lekmana jde spíš o písničkářství, kde jsou zásadní texty. A zatímco Lekman si žádá emoce, ženy dávkují apatii paradoxně nebo logicky spojenou s hédonismem. Dramaturgové se tu pokusili spojit dva světy, já bohužel patřím jen do jednoho. Ale ty dvě pražské premiéry byly příjemné. Takhle by ten popík šel.
Radio Wave Stimul Festival:
Jens Lekman (se) + Carla dal Forno (au) + Kedr Livanskiy (ru)
21. 11. 2017 MeetFactory, Praha
foto © Jiří Šeda
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.