Temný cirkus jménem IAMX

Když byl ohlášen pražský koncert IAMX v rámci turné k tehdy ještě nevydané desce Metanoia, jako velký fanoušek projektu Chrise Cornera jsem zajásal, že svého idola a autora soundtracků mnoha mých nocí znovu uvidím. A doufal jsem, že si snad během téměř dvouletého odpočinku a absolvované terapii odpočinul tak, aby předvedl lepší výkon než při poslední zastávce v Praze v roce 2013, na kterém bylo znát, že něco není v pořádku.

Druhý den po tak skvělém koncertu, který předvedli Balthazar v MeetFactory, se často těžko hledá energie a chuť dát si hned další. Zvlášť, když má člověk tušení, že to bude průšvih. Právě nová deska tomu plně nasvědčovala. Už od tramvajové zastávky jsem potkával skupinky individuí nalíčených třpytkami obvykle v leskle černém oděvu, takže jsem si mohl být jistý, že cestu do klubu jsem si nespletl, dav věrných následovníků Cornerova kultu ho nakonec zaplnil prakticky zcela. Bez předkapely a zbytečných odkladů se začalo s úderem osmé. Na temné pódium nastoupili postupně tři členové současné sestavy s frontmanem v závěsu, všichni s uniformě černými vlasy a pomalovanými těly. Koncert otevřeli singlem I Come With Knives z předchozí desky The Unified Field a od první chvíle bylo znát, že Chris je v lepši kondici vokální i fyzické. To dokázal hned při následující hitovce The Alternative, kterou nejen že tentokrát vyzpíval i ve výškách, ale rozpařil se při ní tak, že zakopl a skončil hlavou napřed někde mezi odposlechy a první řadou. Až jako třetí zazněla první ochutnávka z nového alba Metanoia, píseň Happiness.

Věci z nového alba zaujímaly v rámci setlistu méně než třetinu, což je u turné právě k ní překvapivé. IAMX se tak rozhodli jít na ruku svým fanouškům, kteří upřednostňují staré a prověřené fláky, což je mimochodem s ohledem na současnou tvorbu pochopitelné. Právě skladby staršího data byly však provedeny v obměněných aranžích, které například při zmiňované The Alternative nebo Bring Me Back a Dog fungovaly dobře, v jiných případech, jako Nightlife, Volatile Times nebo prakticky jen odrecitované Spit It Out, jim spíše škodily, pokud je vyloženě neposílaly rovnou do kopru. Vizuální stránku Corner umí, to je věc známá, světelná show a projekce na čtyřech plátnech svůj účel plnily, sám zpěvák se skrýval za rouškou tmy, což někteří fanoušci přijímali negativně. Po posledním songu hlavního setu se rozpoutalo několikaminutové selfie šílenství, kdy na pódium naskákaly první řady fanynek, aby se vyfotily s polobohem, po jejich uklidnění a uklizení zazněly ještě tři kola přídavků definitivně uzavřené skladbou After Every Party I Die.

Přesto, že letošní show se vydařila o poznání lépe než ta minulá, pořád se vkrádá pocit, že jde jen o recyklát, který nenabízí nic, co bychom už neviděli, že z temného kabaretu se stává temný cirkus pro skupinu věrných následovníků, která jakkoli může být stále početná, nemá příliš potenciál se rozšířit.