Články / Recenze

Ten, který se zastavil v čase - Ariel Pink

Ten, který se zastavil v čase - Ariel Pink

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 23.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

„Myslím, že nejsem moc ctižádostivý. K tomu, abych se cítil úspěšný, jsem potřeboval platit nájem,“ říká Ariel Pink. Je divný, je problémové dítě, které se blíží čtyřicítce. Je to misogyn a nacista, anebo nesmělý, mírumilovný pokojový muzikant? Někoho vyloženě štve svými trollováním a zvrhlými outfity, jiní ho, za to samé, milují. Ale jeho perverzní rozporuplnost spolu s lo-fi nostalgickou atmosférou je to, na co se dá vsadit. Pink se přiznal, že se nechce měnit, a potvrzuje to i novou deskou Dedicated to Bobby Jameson.

Ta je formálně věnována neúspěšnému americkému hudebníkovi šedesátých let, který se nesmířil s podvodem nahrávací společnosti a na dlouhou dobu zmizel. V roce 2007 se však objevil na YouTube, aby své půlstoletí trvající rozčarování sdělil světu, a Ariela Pinka ten příběh vzal. Zároveň ale říká, že nové písničky nejsou o Bobbym Jamesonovi, Pink měl jen potřebu něco mu věnovat. Ve skutečnosti je deska dalším pokračováním v cestě, kterou Pink jde už od začátku, tentokrát o něco učesanější kompozice opět vyjadřují nostalgii po osmdesátkách a kazetové éře.


I přesto, že album je žánrově různorodé – místy odkazuje na postpunk, místy zní surf rockově –, schází ji živost a dynamika, které probouzely fantazii na předchozím Pom Pom. Balady Another Weekend a Do Yourself a Favour sice vyvolávají určitý smutek, ale nedají se srovnat třeba s opravdu působivými Dayzed Inn Daydreams nebo Picture Me Gone. Emocionální plochost nenaruší ani živější titulní song nebo téměř poppunková Bubblegum Dreams, jako jediná vybočuje rozverná funky písnička Death Patrol.

Dedicated to Bobby Jameson je krokem zpět. Zatímco na Pom Pom Pink obratně manévroval mezi dojemnými zpověďmi a bizarním sarkazmem, používal šikovné rytmické přechody a neobvyklá hudební řešení, teď to zní, jako kdyby na to byl líný. Přešel k labelu Mexican Summer, který má podobné nostalgické jevy v oblibě, a podle vlastních slov si teď může všechno dělat více po svém. Že by lesklé perličky Pom Pom byly výtvorem předchozích producentů? Ariel Pink očividně netouží po vrstevnatém zvuku a netouží vymýšlet nic nového. Chce jen zůstat v komfortní zóně svého pokojíku a vyrábět další osmdesátkové konzervy pro lidi, kteří rádi teskní po tom, co sami nezažili.

Info

Ariel Pink – Dedicated to Bobby Jameson (Mexican Summer, 2017)
www.arielpink.bandcamp.com/album/dedicated-to-bobby-jameson

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?