Články / Recenze

Ten, který se zastavil v čase - Ariel Pink

Ten, který se zastavil v čase - Ariel Pink

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 23.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

„Myslím, že nejsem moc ctižádostivý. K tomu, abych se cítil úspěšný, jsem potřeboval platit nájem,“ říká Ariel Pink. Je divný, je problémové dítě, které se blíží čtyřicítce. Je to misogyn a nacista, anebo nesmělý, mírumilovný pokojový muzikant? Někoho vyloženě štve svými trollováním a zvrhlými outfity, jiní ho, za to samé, milují. Ale jeho perverzní rozporuplnost spolu s lo-fi nostalgickou atmosférou je to, na co se dá vsadit. Pink se přiznal, že se nechce měnit, a potvrzuje to i novou deskou Dedicated to Bobby Jameson.

Ta je formálně věnována neúspěšnému americkému hudebníkovi šedesátých let, který se nesmířil s podvodem nahrávací společnosti a na dlouhou dobu zmizel. V roce 2007 se však objevil na YouTube, aby své půlstoletí trvající rozčarování sdělil světu, a Ariela Pinka ten příběh vzal. Zároveň ale říká, že nové písničky nejsou o Bobbym Jamesonovi, Pink měl jen potřebu něco mu věnovat. Ve skutečnosti je deska dalším pokračováním v cestě, kterou Pink jde už od začátku, tentokrát o něco učesanější kompozice opět vyjadřují nostalgii po osmdesátkách a kazetové éře.


I přesto, že album je žánrově různorodé – místy odkazuje na postpunk, místy zní surf rockově –, schází ji živost a dynamika, které probouzely fantazii na předchozím Pom Pom. Balady Another Weekend a Do Yourself a Favour sice vyvolávají určitý smutek, ale nedají se srovnat třeba s opravdu působivými Dayzed Inn Daydreams nebo Picture Me Gone. Emocionální plochost nenaruší ani živější titulní song nebo téměř poppunková Bubblegum Dreams, jako jediná vybočuje rozverná funky písnička Death Patrol.

Dedicated to Bobby Jameson je krokem zpět. Zatímco na Pom Pom Pink obratně manévroval mezi dojemnými zpověďmi a bizarním sarkazmem, používal šikovné rytmické přechody a neobvyklá hudební řešení, teď to zní, jako kdyby na to byl líný. Přešel k labelu Mexican Summer, který má podobné nostalgické jevy v oblibě, a podle vlastních slov si teď může všechno dělat více po svém. Že by lesklé perličky Pom Pom byly výtvorem předchozích producentů? Ariel Pink očividně netouží po vrstevnatém zvuku a netouží vymýšlet nic nového. Chce jen zůstat v komfortní zóně svého pokojíku a vyrábět další osmdesátkové konzervy pro lidi, kteří rádi teskní po tom, co sami nezažili.

Info

Ariel Pink – Dedicated to Bobby Jameson (Mexican Summer, 2017)
www.arielpink.bandcamp.com/album/dedicated-to-bobby-jameson

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.