Články / Recenze

Ten, který se zastavil v čase - Ariel Pink

Ten, který se zastavil v čase - Ariel Pink

Maria Pyatkina | Články / Recenze | 23.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

„Myslím, že nejsem moc ctižádostivý. K tomu, abych se cítil úspěšný, jsem potřeboval platit nájem,“ říká Ariel Pink. Je divný, je problémové dítě, které se blíží čtyřicítce. Je to misogyn a nacista, anebo nesmělý, mírumilovný pokojový muzikant? Někoho vyloženě štve svými trollováním a zvrhlými outfity, jiní ho, za to samé, milují. Ale jeho perverzní rozporuplnost spolu s lo-fi nostalgickou atmosférou je to, na co se dá vsadit. Pink se přiznal, že se nechce měnit, a potvrzuje to i novou deskou Dedicated to Bobby Jameson.

Ta je formálně věnována neúspěšnému americkému hudebníkovi šedesátých let, který se nesmířil s podvodem nahrávací společnosti a na dlouhou dobu zmizel. V roce 2007 se však objevil na YouTube, aby své půlstoletí trvající rozčarování sdělil světu, a Ariela Pinka ten příběh vzal. Zároveň ale říká, že nové písničky nejsou o Bobbym Jamesonovi, Pink měl jen potřebu něco mu věnovat. Ve skutečnosti je deska dalším pokračováním v cestě, kterou Pink jde už od začátku, tentokrát o něco učesanější kompozice opět vyjadřují nostalgii po osmdesátkách a kazetové éře.


I přesto, že album je žánrově různorodé – místy odkazuje na postpunk, místy zní surf rockově –, schází ji živost a dynamika, které probouzely fantazii na předchozím Pom Pom. Balady Another Weekend a Do Yourself a Favour sice vyvolávají určitý smutek, ale nedají se srovnat třeba s opravdu působivými Dayzed Inn Daydreams nebo Picture Me Gone. Emocionální plochost nenaruší ani živější titulní song nebo téměř poppunková Bubblegum Dreams, jako jediná vybočuje rozverná funky písnička Death Patrol.

Dedicated to Bobby Jameson je krokem zpět. Zatímco na Pom Pom Pink obratně manévroval mezi dojemnými zpověďmi a bizarním sarkazmem, používal šikovné rytmické přechody a neobvyklá hudební řešení, teď to zní, jako kdyby na to byl líný. Přešel k labelu Mexican Summer, který má podobné nostalgické jevy v oblibě, a podle vlastních slov si teď může všechno dělat více po svém. Že by lesklé perličky Pom Pom byly výtvorem předchozích producentů? Ariel Pink očividně netouží po vrstevnatém zvuku a netouží vymýšlet nic nového. Chce jen zůstat v komfortní zóně svého pokojíku a vyrábět další osmdesátkové konzervy pro lidi, kteří rádi teskní po tom, co sami nezažili.

Info

Ariel Pink – Dedicated to Bobby Jameson (Mexican Summer, 2017)
www.arielpink.bandcamp.com/album/dedicated-to-bobby-jameson

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.