Články / Offtopic / / Movie/dox

Terapie kladivem (Nikdys nebyl)

Terapie kladivem (Nikdys nebyl)

Shaqualyck | Články / Offtopic / / Movie/dox | 03.04.2018

Stačí prvních pár minut. Dusící se hlava v igelitu, brajgl v hotelovém pokoji, něco krve. Vše hledáčkem nezúčastněné kamery, která neví, kam s očima. Navrch zneklidňující soundtrack Jonnyho Greenwooda z Radiohead. Ne, tohle není film pro každého. Tím méně pro pohodlné konzumenty uvyklé předžvýkaným pointám, dovysvětlujícím komentářům a tradičnímu stylu vyprávění. Britská režisérka Lynne Ramsey mučí diváka od prvních minut dlouhými statickými záběry, které nepravidelně prokládá kusými flashbacky. Dialogy jsou v rámci interakce postav osekány na minimum a namísto explicitní akce jen letmo sledujeme krvavou spoušť, kterou po sobě zanechává osamělý mstitel v podání uhrančivého Joaquina Phoenixe. Ten představuje soukromé očko pohybující se daleko za hranou zákona. Nastupuje tam, kde spravedlnost i rutinní policejní postupy selhávají, jeho oborem jsou oběti dětské prostituce. Na objednávku pátrá a zachraňuje unesené holčičky, ale taky trestá slizké zvrhlíky. Jednoho dne však zajde příliš daleko, to když se zamotá do prominentní pedofilní sítě, která sahá dál, než se zdálo.

Sám proti všem, na cestě, ze které není návratu. Logicky se nabízí srovnání se Scorseseho Taxikářem nebo akční jízdou 96 hodin s Liamem Neesonem. Motivem přátelství brutálního asociála s křehkou dívkou pak snímek připomene Bessonova Leona nebo drsnou, vizuálně propracovanou baladu Muž v ohni od Tonyho Scotta. Díky osobité režii soustředěné na barvitý psychologický profil hlavního hrdiny si film nicméně po celou dobu střídmé stopáže udržuje specifickou svíravou atmosféru. Hned několikrát si divák může prohlédnout protagonistův trup posetý jizvami, v nestřežených okamžicích je navíc opakovaně konfrontován s temnými stíny jeho minulosti. Ty představují záblesky válečných traumat i vzpomínky na dětství poznamenané násilnickým otcem. Vše pouze v útržcích vzpomínek, které ilustrují nápor na zprohýbanou psychiku přežívajícího jednotlivce s infantilní závislostí na zelených lentilkách Jelly Beans. Vžít se do kůže člověka žijícího ve stavu jakési permanentní tiché bolesti je pak snazší díky bezchybnému výkonu Joaquina Phoenixe, který opět dokázal, že patří mezi nejvýraznější herce své generace.

Zanedbaný plnovous, mastné vlasy ledabyle sepnuté gumičkou, vzezření průměrného bezdomovce. Moc toho nenamluví, zato s kladivem si rozumí jak Rembrandt se svými štětci. Když přijde na věc, nelítostně rozsévá zkázu, avšak tváří v tvář zneužívanému dítěti loví slova jen horko těžko. Phoenixova zádumčivá kreace je na hony vzdálená impotentnímu učiteli z Allenova Iracionálního muže i zmatenému hipíkovi z bizarní dramedy Skrytá vada z pera P. T. Andersona. Přesto se jedná o přesvědčivě odehraný part z kategorie „stačí mi jeden pohled“. Těžko uvěřit, že ten samý herec ztvárnil i Johnnyho Cashe (Walk the Line), císaře Commoda (Gladiator) či vyzdechaného hipstera zamilovaného do operačního systému ve svém telefonu (Ona). Totiž. Phoenix svoje postavy nehraje, on je žije. Nesoustředí se na pouhé memorování replik, prochází kompletní fyzickou přeměnou. Sledovat ho tak občas znamená zadělávat si na noční můry. Rolí v psychologickém thrilleru Nikdys nebyl vlastně jen potvrzuje status mimořádně všestranného herce hledajícího výzvy. Podobných person je v branži jako šafránu.

Info

Nikdys nebyl
režie: Lynne Ramsey, 2017
web distributora

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poloboh, Lucifer alebo len obyčajný človek? (Diego Maradona)

redakce 29.07.2019

Film neháji žiaden z Maradonových excesov a prešľapov, nesnaží sa v divákovi vyvolať pocity súdržnosti s jeho osudom, taktiež ho nezhadzuje.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.