Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.02.2013
Becca Stevens založila svou doprovodnou kapelu již roku 2006, během studia na prestižní škole The New School for Jazz and Contemporary Music v New Yorku, kde se potkala s Liamem Robinsonem a Chrisem Tordinim. Posledního člena, bubeníka a perkusistu Jordana Perlsona objevili až po čase, ale právě on výsledný zvuk scelil, jak sama Becca říká „vše zapadlo na ta správná místa“. Kromě zřejmé hráčské bravury spojuje Becca Stevens Band i velké přátelství a jejich vynikající společná deska Weightless z roku 2011 to jen stvrzuje. Ačkoliv je Stevens uváděna jako jazzová zpěvačka, hranice mezi žánry s lehkostí stírá. Dostaveníčko si v její tvorbě dává jazz s folkem i popem, vše podávané s nevtíravou naléhavostí a něhou.
Ostatně muziku má Becca v krvi. Oba rodiče jsou hudebníci, kteří své potomky zapojili do rodinné kapely The Tune Mammals. Kromě jejího sólového projektu můžete Beccu najít na nahrávkách Brada Mehldaua, Taylora Eigstiho či Esperanzy Spalding. Za pozornost stojí i vokální trio Tillery, které tvoří spolu s Rebeccou Martin a Gretchen Parlato.
Člověk by okatou brunetu téměř podezíral, že se domluvila s někým nahoře, aby jim k vystoupení v pražském Jazz Docku zařídil i odpovídající počasí. Sněhové závěje, přes které se návštěvníci museli brodit, radosti příliš nenadělaly. Bylo téměř s podivem, že se v koutě u kabátů neválely i sněžnice, nicméně pohled z Docku na Prahu byl skvostný a celý zážitek jen umocnil. Škoda jen upovídanosti některých diváků, kteří jako by neslyšeli prosbu o ztišení se v úvodním slovu Ondřeje Konráda.
Těžko říct, co jsme ten večer měli obdivovat více – zda hbitost zpěvaččiných prstů, ať už svíraly kytaru, ukulele nebo charango, všestrannost a dokonalou hlasovou souhru celého kvarteta, citlivou hru bubeníka nebo emotivní texty písní. Mnozí jen zavřeli oči a nechali se jemně pohupovat na vlnách hladce plynoucích melodií s překvapivými harmoniemi a rytmikou.
V první části setu zazněly spíše starší kusy z alba Tea Bye Sea, spolu s coververzemi Thinking about You Franka Oceana či There Is a Light That Never Goes Out od britských The Smith. Dokonce se dostalo i na exkluzivní ochutnávku novinek z připravovaného alba a před pauzou ještě zazněl Traveller’s Blessing se zřetelným odkazem k bluegrassu i tradiční irské hudbě.
Druhou půlku odstartovala autorská skladba Weightless a opět došlo na předělávky, mnohdy výrazně lepší než originál, jako například Usherova You Make Me Wanna. Ostatně s covery má Stevens více než dobrou zkušenost ze svého působení v Bjorkestru Travise Sullivana. Slova se často ujímal akordeonista a pianista Robinson, který kromě členů kapely představil i plyšového maskota „Zoubka“, hovícího si na pianu, taky došlo na zkoumání ptáků na vltavských krách. O přídavky nebyla nouze, o posledním mohli rozhodnout sami diváci. Někdo velmi moudře zvolil nejdelší píseň z repertoáru How to Love.
Mladou hvězdu současné jazzové scény hostil Jazz Dock už podruhé a vzhledem k počtu příchozích jí možná bude příště tenhle prostor malý. Neuvěřitelný talent tryskající z Becca Stevens Bandu je návykový, sobotní zážitek se z hlavy dostává jen těžko. Zbyly těžké abstinenční příznaky, jejichž léčba pouhým poslechem alb a sjížděním klipů na youtube zabírá jen zčásti. Nezbývá než doufat, že se únorová dávka Beccy Stevens stane tradicí.
Becca Stevens Band (usa)
23. 2. 2013, Jazz Dock, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.