Články / Reporty

The Body a dřevní očista těla

The Body a dřevní očista těla

Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 27.04.2018

Vylidněný prostory večerního Na Knížecí, potulný koleje tramvají a vleček, starý industriální ratejny, v nichž se zase po letech svítí. MeetFactory vytváří v demilitarizovaný zóně z kolejí a silnic moderní oázu, jiný prostory zůstaly u industriálního punku. Jsou tu i smutný příběhy jako kulturní sportovna v Radlicích, která neprošla zdravotní prohlídkou, a je donucená hibernovat. Podzemní klub Underdogs‘ je v kondici lepší, jen po návštěvě The Body to bude na zkontrolování zdiva…

Před The Body ještě Uniform, za svou krátkou pětiletou historii už relativně etablovaná americká kapela z pomezí noise rocku a industrialu. V Underdogs‘ mě to bohužel chytá ještě míň než z desky. Hodně punkování, hodně nespoustanosti, ale taky hodně předvádění namísto hudební energie, která stříká jen z náklepů. A výhradně na nich zvuk kapely nestojí. Kupy ruchů znějí naživo spíš nechtěně, jen jako vyčkávání na další nášup rytmů, co naplat, že pot stříká ve velkým a na dveře klepe hardcore. Vnímám fragmenty. Ruku na stropě, nožičky stojánku v nejkrkolomnějších polohách, zpěvákův činčablond. Víc ne.

Po přestavbě už jedna z tváří The Body, dneska ta metalová, opřená o kytaru, agresivní bicí, bordelkrabky a vokál Chipa Kinga. Zvuk nejde udělat líp. Hutný základ jistí, bubny s činely ostře řežou a řev uštvanýho psa vystupuje odněkud z boudy přesně jako na deskách. Set drží pod střechou intenzivní agrese. Ta nepůsobí útočně, ale jako výtrysk beznaděje, natlačený do krátkých songů.

Intenzita a výrazová prostota přitom z The Body nedělá primitivní skladatele. Naopak, ve skladbách je slyšet cit pro jejich vnitřní dynamiku, dostatečnou identifikovatelnost i kapelní nepostiženost žánrem. Dlouhá štreka fungovat nemůže, síla je v návalu, čtyřiceti minutách na tělo. Minutách dřevní očisty, oslavy primitivnosti, důvodu, proč kontrolovat základy.

Info

The Body (us) + Uniform (us)
25. 4. 2018 Underdogs', Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...