Články / Rozhovory

The Creepshow vezou brány pekelné

Dita Koudelková | Články / Rozhovory | 03.07.2015

Pětičlenná banda z prochladlejch barů kanadskýho Toronta The Creepshow rozváží pořádně nadupanej psychobilly rock´n´roll, co zahřeje každej večírek. Pod heslem „no rest for wicked“ vydali již čtyři alba, prodělali dvě radikální změny v personálním složení a zajeli plejádu turné s až obsedantní frekvencí koncertů. Na otázky z jejich hříšného života odpovídal reverend McGinty a zpěvačka Kenda „Obi Wan Kendabi“.

Je to už deset let od doby, kdy Creepshow opustili garážový kapely a vydali se na cestu divokýho rockabilly, cestu dlážděnou řadou úspěchů i změn. Zatím to vypadá, že kapelu nic nezastaví a hříšníci skutečně nebudou odpočívat v pokoji. Jak se v této souvislosti podle vás kapela za těch deset let vyvinula?
Už od samýho začátku jsme měli jasno v tom, že chceme kapelu směrovat především na živý vystoupení, ať už jsou to ty nejzapadlejší kluby nebo obří koncerty, na kterých jsme měli možnost hostovat. Je to pro nás skutečně taková obsedantně-kompulzivní potřeba, která samozřejmě postupem času vyprofilovala i tvorbu kapely. Poznali jsme nespočet různejch zemí, kultur a úžasnejch lidí. Velký emoce při koncertech, za kterýma se skrývaj naše malý osobní příběhy, to vše se samozřejmě odráží v našich textech. V neposlední řadě je to pak kontakt s publikem, co nám dává ten šílenej rock´n´rollovej drive. Rozhodně nepolevíme, dokud se neuvidíme v pekle.

Jaký vlivy zapůsobily, že se Creepshow zformovali právě do psychobilly?
Všichni v kapele jsme vyrostli na starým rock´n´rollu s klasickým country soundem, stejně jako na syrovejch punkovejch ikonách, takže melodická struktura byla jasně daná. Kromě hudby jsme všichni fandové tradičního hororovýho žánru, např. od Hitchcocka, nebo béčkovejch fantasy hororů osmdesátých let. Já osobně mám velkou slabost pro E. A. Poea a jako malej kluk jsem strašně miloval komiksy a pulp magazíny z padesátejch let. Creepshow jsou výslednou fúzí, která z toho vznikla.

Kapela zaznamenala dvě zásadní změny, když v roce 2007 odešla Jen Blackwood, kterou pak v létě 2012 následovala i její sestra Sarah Blackwood odchodem k Walk Off the Earth. Nezvažovali jste možnost přetransformovat se pod úplně nový projekt?
Tuhle variantu jsme popravdě zvažovali jak po odchodu Jen, tak i poté, co z kapely vystoupila Sarah. Fanoušci obecně špatně snášej jakýkoli personální změny a tady se v obou případech jednalo o hlavní zpěv, kterej podstatně ovlivňuje celý aranžmá. Problém však byl v tom, že cokoli, co jsme já a McNab napsali, znělo neustále jako Creepshow. Nakonec jsme si uvědomili, že vnitřně vlastně nemáme potřebu nějaký transformace nebo zásadnějšího žánrovýho posunu. Měnit pouze název by byl samozřejmě holej nesmysl, takže jsme se rozhodli to prostě ustát.

Vaše poslední album Life After Death vyšlo coby výsledek spolupráce s novou zpěvačkou Kendalyn Legaspi. Máte pocit, že její vstup na scénu ovlivnil utváření desky i další členy kapely?
Rozhodně. Creepshow je stroj, na jehož chodu se aktivně podílej všechny složky, takže jakmile se jedna vymění, má to vliv i na ostatní. Bubeník se podílí na textech stejnou měrou jako zpěvák. Prakticky by se dalo říct, že Creepshow nemají frontmana, co by byl tou hlavní složkou, která vymezuje hudební profil kapely. Jsme spíš formace, co se ovlivňuje navzájem. Sarah Blackwood inklinovala k punku a ska, zatímco Kenda je rockabilly heart. Například ústřední skladbu novýho alba The Devil´s Son složila právě ona a to ještě předtím, než se přidala ke kapele. Když jsme jí poprvý uslyšeli, řekli jsme: „Sakra! Tohle je písnička od Creepshow! Jenom napsaná trochu s předstihem.“ Podle mýho byly nakonec všechny ty změny pro kapelu přínosem právě v tom, že jak Kenda, tak Sarah propůjčily kapele a albu jinej nádech.

Kendo, je mi jasné, že po tvém nástupu za „Sin“ Blackwood, která v Creepshow stála u zrodu dvou alb a přelomu jejich kariéry, nebylo možné alespoň z počátku uniknout neustálému srovnávání. Jak je to teď, po třech letech?
Zpočátku probíhalo určitý srovnávání a diskuze, zda je lepší ta nebo ona verze kapely. Zda je deska Life After Death stejně našlápnutá jako ty předchozí. Pak tu byla taky spousta fanoušků, kteří dorazili na náš koncert a vůbec netušili, že k něčemu takovému vůbec došlo, což byly celkem vtipný situace. V zásadě bych to neviděla jako něco, z čeho bych měla větší obavy, než má kterákoli jiná kapela u vydání novýho alba. Naši fanoušci jsou naštěstí dost přívětiví, takže ať srovnávání probíhá nebo ne, já zakončuju každou show naprosto šťastná.


Součástí desátého výročí je aktuální turné po Americe a Evropě, které začalo minulý měsíc a bude pokračovat do konce září. V plánu je téměř padesát koncertů s mizivými rozestupy. Jak to zvládáte?
Děláme, co nás baví, takže je to pro nás nejlepší práce na světě. Nezáleží, jak náročná je další tour, jak blbej den nebo kocovinu máme, chceme koncertovat, jak nejvíc to jde. Ale nutno říct, že to vaše evropský vedro je pro nás Kanaďany na festivalech zatracený peklo, haha. Stačí ale vyjít před stovku lidí, co nedočkavě vyhlížejí rock´n´rollovou nálož a všechno fňukání rázem necháváme za sebou a druhej den můžeme jet znovu.

V rámci turné budete opět hostovat na jednom z našich předních festivalů Mighty Sounds, který startuje dneškem na letišti Čápův Dvůr u Tábora. Těšíte se?
To si piš! Aktuálně jedeme koncerty po Americe a tohle bude naše první show zahajující evropskou část. Koukejte tedy v pátek 3. července dorazit, protože v 18:20 se otvírají brány pekelný!

Od posledního alba uplynuly už dva roky. Pracujete na novejch věcech?
S potěšením mohu oznámit, že už máme víc než jen materiál k novýmu albu. Prakticky už si jen potřebujeme sednout nad pár věcí, které je nutný doladit a vyšperkovat, ale jinak máme desku připravenou. Pokud to půjde podle plánu, měla by vyjít na jaře 2016.

Můžeme se těšit na její ochutnávku v pátečním setlistu?
Neprozradím víc, než že se máte na co těšit…

Info

Mighty Sounds vol. 11
3. - 5. 7. 2015
Letiště Čápův dvůr, Tábor
www.mightysounds.cz
www.facebook.com/mightysounds
www.twitter.com/MightySounds

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jakub Němeček (Aerovod): Zažíváme nejlepší momentum

Jarmo Diehl 29.03.2021

Ptáme se dramaturga Jakuba Němečka na bující popularitu videotéky Aerovod. Ale dotkneme se i věcí obecných.

Běla Čurlinová, Ricardo Delfino (Top RoofTop fest): Sedět se založenýma rukama doma nám moc nejde

redakce 27.03.2021

Jaké je pozadí příprav uměleckého klání v době, kdy i na procházku můžeme jen na hranici okresu? Rozhovor.

Martin Opatrný (Ledoborci Kultury): Jsme na začátku plavby

mxm, su 23.03.2021

V době zamrzlého kulturního dění se spolek snaží prorážet cesty interpretům a zavřeným klubům formou benefičních streamů na výjimečných místech. Rozhovor.

Punctum: Nebrať folklór ako zakonzervovanú formu s nánosom nacionalistického pátosu

mxm 16.03.2021

Rozhovor s tvůrci jedinečné kompilace, propojující experimentální elektroniku se slovenským folklórem. Punctum, Punctum Tapes, krásovka.

Zuzana Novotová Godálová (Nástupiště 1-12): Vychovávaní novej generácie

mxm 15.03.2021

Občanské sdružení Nástupište 1-12 funguje přímo v centru slovenského maloměsta, pod autobusovým nástupištěm. Unikátní prostor? Ano! Rozhovor.

Nikola Tomanová, Lucia Devečková (Tehláreň): Prilákať aj človeka z regiónu

Jarmo Diehl 10.03.2021

Ředitelky festivalu Nikoly Tomanové a projektové manažerky Lucie Devečkové se v rozhovoru ptáme na pozadí festivalových příprav i na slovenské umělecké podhoubí.

Viliam Gruska ml.: Aby to bolo dôstojné a jedinečné

mxm 08.03.2021

Syn proslulého slovenského filmového architekta a etnografa začal znovu vydávat folklórní nahrávky z různých oblastí Slovenska, které shromáždil jeho otec spolu se skladatelem Svetozárem Stračinou. Rozhovor.

Douška vydavatelská: Agrose

redakce 02.03.2021

Dvě nahrávky během dvou měsíců, to je slušný start na nový label. A to tím spíš, že přináší zcela nová jména i neoposlouchané žánrové hybridy.

Vysílač (Žižkovská noc): Dostat se mimo bubliny

su 22.02.2021

Dobří lidé z festivalu Žižkovská noc začali po přesunutí a následném zrušení festivalu v v loňském roce pracovat na podcastu Vysílač.

Simona Blahutová: Od Igráčka k Hitlerovi a zase zpět

prof. Neutrino 15.02.2021

Rozhovor s výtvarnicí a absolventkou AVU, zabývající se historickými událostmi v dobách Třetí říše či za studené války, je o smyslu hrdinství i opravdovosti umění.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace