Anna Pleslová | Články / Reporty | 04.05.2015
Dvojice ze San Franciska slaví deset let společného fungování a už mají za sebou šest alb. To je jedno za ani ne dva roky, Dodos vydávají jako na běžícím pásu. A jejich hudba taky jako z běžícího pásu zní. Na debutu se ještě hledali v romantickém folku se španělkou, ale už na následující Visiter našli nezaměnitelný styl, který zní, jako by se kytara a bicí neustále předháněly, příjemně měkký hlas Merica Longa pak funguje jako uklidňující vypravěč. Hutná muzika znamenala koncert v malém Rock Café bez možnosti se nadechnout.
Ale nejdříve česká předkapela Dalekko a jejich lo-fi pop podobný Editors nebo Interpol. Zajímavé melodické nápady nenudily, nejvíc si ale pamatuju nárazy do kopáku čeřící právě nafoukaný dým a zpěvákovu kytaru posazenou proklatě vysoko. Na Česko dobrý.
Vystoupení Dodos začalo nenápadně. Připravovali si nástroje a rovnali krabičky, pak najednou něco řekli a zničehonic začali hrát. Sympatičtí a skromní kluci, zdatní hudebníci. Meric hraje na jednu kytaru a ty další ještě stačí pouštět ze šlapátek a střídat efekty, vizuálně zajímavý typ, Mexiko i Asie. Bubeník Logan Kroeber vypadá jako hlavní postava ze seriálu Homeland, pořád ho pozorujete a je co sledovat i na jeho hře. Složité rytmy na každou ruku zvlášť, pro lidi neschopné zavázat si tkaničku a ještě přitom mluvit věc nadpřirozená.
Dodos zahráli spravedlivě ze všech desek, taky pecky Black Night, Confidence nebo The Tide či Competition z té aktuální. Nejvíc to fungovalo u otevřených písní s psychedeličtějším a instrumentálním koncem, kdy sál zaplnila hmota zvuků, tlačící se do sluchovodů. Publikum nemělo dost a muselo se přidávat – dvakrát –, poslední song si vybrali sami fanoušci. The Dodos u nás hráli třikrát a dokonce tu natočili živák. A za dva roky zase přijedou s novou deskou.
The Dodos (usa) + Dalekko
1. 5. 2015, Rock Café, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.