The Flaming Lips a sny o jednorožcích

Jedna věc se musí The Flaming Lips nechat, a to sice jejich nepředvídatelnost. Po dvou velmi experimentálních deskách a kolaboraci s Miley Cyrus (?!?) už opravdu nikdo nevěděl, jakou další podivnost tito psychedeličtí matadoři chystají. Oznámení patnáctého alba Oczy Mlody s tím, že půjde hlavně o návrat k popovější formě, bylo tudíž přinejmenším zajímavé. Jde tedy o další Yoshimi Battles the Pink Robots (2002) nebo o pouhý barettovský klávesový recitál?

Jak se s prvními šumy titulní skladby ukáže, tato deska rozhodně nebude znamenat návrat k hravému psychedelickému popu, se kterým zažívali The Flaming Lips úspěch na počátku milénia. Tento dojem se potvrdí s první zpívanou písní How, kde se hluboko v syntezátorové mlze ozývá frontman Wayne Coyne. Pravda, na rozdíl od předchozí desky The Terror (2013), kde se vyzpívával z bolestivého rozchodu, je aktuální lyrika vesele infantilní, jak potvrzuje třetí skladba There Should Be Unicorns, která je skutečně o nedostatku jednorožců na světě. Přesto je novinka v mnohém hudebním pokračováním The Terror, prim hrají syntezátory a zasněnost. Se snovou atmosférou se však pojí i hlavní problém – výrazných písní a melodií tu je poskrovnu. Zájem posluchače se probouzí až v druhé polovině desky, obzvláště v sedmiminutové Listening to the Frogs with Demon Eyes a možná paradoxně v poslední We a Family, kde se v refrénu objeví i Miley Cyrus.

I když předešlá alba Embryonic (2009) a The Terror nebyla zrovna nejpřístupnější, zaujaly experimentální instrumentací a odvážnými změnami v tehdy poněkud zahnívajícím rukopisu The Flaming Lips. Oczy Mlody bohužel nepřináší výrazné změny a vyznívají poněkud naprázdno, jeví se jako přechodník mezi jejich experimentální etapou posledních několika let a blížícím se novým zvukem. Jsem zvědav, která hvězda ze stáje Disney Channelu zase objeví trávu a rozhodne se pro zarážející kolaboraci. Doufám, že se někdo takový najde.