Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 23.02.2015
Kdo by to byl řekl, že se někdejší mladistvý delikvent, kterému lékaři předpovídali, že se vinou zhýralého životního stylu nedožije ani třicet let, vypracuje v jednoho z nejrespektovanějších zpěváků na současné alternativní scéně? Mark Lanegan během své bohaté kariéry zanechal výraznou stopu na přibližně padesáti studiových nahrávkách, ať už se jednalo o desky domovské formace Screaming Trees, sólové projekty nebo kolaborace s mnoha známými hudebníky. Po strop zaplněný klub byl pouze zaslouženou odměnou za všechnu vynaloženou dřinu, ale začneme pěkně od začátku.
Pateční termín konání tradičně garantoval brzký začátek akce – „vyhlášené“ osmdesátkové diskotéky zkrátka neberou žádné ohledy, dveře Lucerna Music Baru se tak otevřely již úderem šesté. V momentu, kdy spustila první předkapela The Faye Dunaways, se prostor pod pódiem teprve zvolna zaplňoval, ale relativně neznámá dvojice hudebníků se nezáviděníhodné pozice zhostila s velkou pokorou. Monotónní kombinaci zefektované kytary a minimalistické elektroniky oživovaly temné projekce jak vystřižené z příběhu o Frankensteinovi. Další host večera, anglický multiinstrumentalista Duke Garwood, si vychutnával o poznání vřelejší reakce publika, byť na společné skladby z desky Black Pudding nepřišla řada.
Samotný Mark Lanegan se na pódium přišoural rozvážným krokem krátce po osmé, aby pouze v doprovodu kytaristy odstartoval vystoupení blokem komornějších skladeb When Your Number Isn't Up, Judgement Time a Low. Charakteristický chraplavý baryton na sebe okamžitě upoutal veškerou pozornost, aniž by se Lanegan za celou dobu výrazněji pohnul u mikrofonu - monstrózní show a podobné berličky hledejte jinde. Pro představu: mrazení v zádech důvěrně známé ze studiových nahrávek vynásobte milionem a teprve se začínáte přibližovat intenzitě koncertu. Kontrast s krátkými promluvami směrem k publiku nemohl být větší, hlavní hvězdě večera najednou dělalo problém srozumitelně vyslovit jediné slovo.
Klidnější poloha koncertu však dlouho nevydržela, záhy se objevili zbylí členové doprovodné kapely a spustili valivou rockovou vypalovačku The Gravedigger's Song. Majestátní hlas čněl nad ostatními nástroji, překvapivě kvalitní zvuk naštěstí umožňoval náležitě vychutnávat i instrumentální výkony spoluhráčů. Nakopnuté tempo večera odmítalo zvolnit, byť burácivé kytary postupně infikovala archaická taneční elektronika novinky Phantom Radio. Kromě sólového materiálu Lanegan neopomenul ani další projekty, namátkou spolupráci s pokrevním bratrem Gregem Dullim nebo plodnou kolaboraci se Soulsavers.
Mark Lanegan na své další pražské zastávce splnil veškerá očekávání a navrch tradiční bluesové kořeny okořenil závanem elektronické hudby jak vystřižené od krautrockových průkopníků. S přibývajícími roky zraje jako dobré víno…
Mark Lanegan Band (usa)
20. 2. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.