Články / Reporty

The Pyramids - epochální výlet do Afriky aneb All That Jazz!

The Pyramids - epochální výlet do Afriky aneb All That Jazz!

Jakub Pech | Články / Reporty | 01.12.2013

Návštěvnost koncertu plně odpovídala přízvisku „kultovní“, které je ve spojitosti s The Pyramids často zmiňováno. Pár desítek posluchačů – snad ještě o pár (d)uší méně než minule – jako by přišlo na zasvěcovací rituál. Kapela se nejprve ve svých nápadných oblecích/krojích vmísila do publika a pomocí různých lidových nástrojů vytvořila atmosféru, která je i na Akropoli nebývalá. Troubení didgeridoo a jakési mušle z balkonu ohlásilo začátek obřadu, jehož cílem není nic menšího než podivuhodná cesta časem.

Pro samotné The Pyramids, v jejichž čele stojí saxofonista Idris Ackamoor, šaman a principál v jedné osobě, začala tahle cesta už začátkem sedmdesátých let. Skupina muzikantů z Ohia se rozhodla putovat po stopách (free)jazzu přes Evropu až do Afriky a dobrodružná výprava je zavedla do Ghany a později do Nairobi, k původním kmenům a jejich hudbě. A touto metodou pronikli k podstatě jazzu hlouběji než drtivá většina studentů konzervatoří a akademií. V podání The Pyramids najednou nejde o složité harmonie a krkolomnou instrumentální ekvilibristiku, nýbrž o neučesaný, takřka dredatý výraz, který srší autenticitou.

K čerpání z historického hudebního kontextu odkazují i názvy některých skladeb: Memory Ritual, Time Capsule, Reincarnation či Ancient Funk!. Vedle kusů, které už pražské publikum mohlo znát, představili například i čerstvou, teprve dva dny starou kompozici Rhapsody in Berlin; nová deska vzniká teď na podzim právě v německé metropoli. Aktuální sestava umí hrát hodně groovy a bubeník Babatunde Lea dokáže ve svých pětašedesáti zatloukat virbl do země s takovou vervou, že si říkám, proč se lehké době říká lehká.

V kapele se snížil počet původních členů, ale „náhradníci“ jsou stejné krevní skupiny, a tak charakter zůstal nezměněn. Nově tak posluchače oblažila houslemi a elektrickou violou Sandy Poindexter, za bicí soupravu usedl zmíněný Babatunde Lea, který je sám o sobě legendou, a na kontrabas hrál výborný Mark „Heshima“ Williams, jenž se na hlubokých frekvencích kolegiálně prolínal s původní minimalistickou baskytarou Kimathiho Asanteho.

Dramaturgie vystoupení byla obdobná jako před dvěma lety a stále dobře fungující; jazzové kusy utržené z řetězu konvencí se plynule střídaly s etnickými improvizacemi. Nablýskaný modrý oblek Idrise Ackamoora jak z kabaretu se bez předsudků potkal s náčelnickou opeřenou čelenkou a obřadní tanec se naprosto přirozeně proměnil ve stepovací číslo. Pyramidám se přisuzuje schopnost ohýbat čas a přesně toto dělá tahle kapela s jazzem; v jakési zpětnovazební smyčce se zakousla do vlastních hudebních kořenů jako had do svého ocasu.

Info

The Pyramids (usa)
29. 11. 2013, Palác Akropolis, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace