Vadim Petrov | Články / Reporty | 15.11.2016
Tuhle jsem si pouštěl The Perfect High a všiml si, že jde o víc než jen rozlučku na konci první desky, že jsou tam taky dobrý, hutný kytary. Střih – Roxy o týden později – The Perfect High – wall of death přes celý klub – tomu říkám dramenbejz! You give us energy we give you energy, anybody falls pick 'em up, I wanna see a circle pit! Tohle teda moc nepřipomíná popis taneční hudby.
Veselá metalcorová diskotéka The Truth Is Out There příjemně rozehřeje houstnoucí publikum, dojde i na první circle pit. Pak do vlhnoucího lidu nepříliš něžně vstoupí The Qemists posledním singlem Jungle a periodickými pohyby rozvibrují blány davu; zduřelé pogo se rychle urve z rovnovážného stavu a začne oscilovat, breakbeat jeho krmí. Náhle zhasnou světla, zmlknou bedny, po pár neslyšených dobách konečně najdou moje nohy zem, lapu po dechu, stroboskopy, už zase sypou uhlí, ztrácím rovnováhu, drop. Při Renegade padají zpocení potapěči do korálových útesů pod stagí a já rezignuju na sledování setlistu. Pozérsky ohrnuju nos nad novou deskou, vždyť už je poslouchám kolik let, tohle směřování k metalcoru zní příliš genericky. Jak staré je to, na co právě pogujeme? Nezáleží na tom, kecům konec.
Proletím se, až budou hrát Stompbox – omyl, všeobjímající mosh své kultisty nepropouští. Místo profláklého samplu ze Sporova remixu servírují TCho pakárnu Everybody Get Down Low, už se moc nehraje a já jsem vlastně rád, v závěru setu se ale s chutí přidám, s dropem družně poskočíme.
Ohlas z Brna: kapela splynula s publikem, lol. Komu se směju? Pochybovačům, Tomášům, sám sobě totiž. Účastníci koncertu dosahují kvantového bytí – jak jinak by mohli být napravo i nalevo pod bednami, před zvukařem i na stagi, v letu i chytat letící? Špičková práce s davem, euforie, totální syntéza. Shout outs: The Truth Is Out There, chlapi, takhle jo! Roxy, o tolik lepší atmo než v LMB. Ale nemohl by na závěr zahrát třeba někdo ze Shadowboxu? Dobře, chápu, sbalte stage, je neděle.
The Qemists (uk), The Truth Is Out There
13. 11. 2016 Roxy, Praha
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.