Vítek Groesl | Články / Reporty | 18.09.2016
Nejvyšší muž na Zemi vyskočil na pódium, popadl kytaru a ihned se pustil do hraní. Svůj čas na pódiu načal písní East Virginia, pocházející z repertoáru legendární Joan Baez. Druhá skladba už byla důvěrně známá všem: Fields of Our Home, otvírák z posledního Tallest Manova alba Dark Bird Is Home, které vydal loni. So you honestly believe in me. Though I wake up every night, oh. And I've been dreaming of a second rush. While the first one leaves your eye... Tallest Man ho tentokrát nahrával s několika přizvanými muzikanty, ovšem písničkářské gro jeho písní zůstalo zachováno. A Tallest Man ví, jak naživo a bez kapely vyloupnout jádro skladeb tak, aby se celek nerozpadl.
Ani u písní z předchozích nahrávek, které postupně následovaly, se Tallest Man neuchýlil k jejich přehrání v takové podobě, v jaké je známe ze studiovek. Varioval je zejména hlasitostí zpěvu, který se v několika momentech blížil šepotu, z něhož pak vystřeloval téměř do křiku. Koncert v půli přetla skladba Little Nowhere Towns, která se obešla bez doprovodu kytary, to když ji vystřídaly klávesy.
Nedlouho poté vzal do ruky kytaru, která si zasloužila i zvláštní komentář: Tahle kytara je tou nejtišší. A taky že byla. Zazněla Rivers. Tichý zpěv ohlušoval silou svého sdělení: This is the fire of leaving pains. When the love is gone, but the need remains. Into the shivering cold of day. When the house is gone, but the street remain. Oh I guess it's true. I guess these rivers never knew. Nemohl jsem si nevzpomenout na převozníka z Hesseho Siddhárthy, který si moudrosti řeky tolik cenil. Jako by Nejvyšší muž na Zemi věděl. A s ním i několik lidí v publiku, jak napovídaly výrazy v obličeji.
Trvalo to dlouho, než jsem dostal možnost hrát v Praze. Slibuju ale, že to není naposled. Kdo by takovému charismatickému chlápkovi nevěřil...
The Tallest Man on Earth (se)
12. 9. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © su
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.