Články / Reporty

The Young Gods v Kodani. V Kadani.

The Young Gods v Kodani. V Kadani.

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 23.12.2013

Nevelký sál KZ Orfeum byl dobrou volbou, navíc ideálně zaplněný - nevypadal prázdně, ani se nikdo nemačkal. Věkové složení diváků odpovídalo stáří kapely i prvních dvou alb, které byly na programu tohoto turné, původní členy kapely Franze Treichlera (zpěvák a jediný stálý člen) a Cesara Pizziho (sampler) doplnil Bernard Trontin (bicí) z poslední sestavy.

Pozdní začátek byl netrpělivými a nedočkavými diváky prominut hned s prvními tóny. Žádné pomalé nástupní intro, začali pěkně zostra, šansonový zpěv střídal hrdelní řev a zvuk houslí, klarinetu, kytar nebo flašinetu zas hlasité industriální zvuky z ocelárny vyrábějící čepele pro švýcarské armádní nože. Neméně důležitou složkou byla světla: jednoduchá, ale působivá, dotvářela celkově dokonalý umělecký požitek. Za pozornost stály i neobvyklé tanečně-pohybové kreace Franze Treichlera, jako by absolvoval několik hodin baletu, orientálního tance a něco okoukal od Iggyho Popa. V závěru se Trontin dopustil sóla na bubny, a i když nemám onanistické exhibice rád, magické až hypnotické rytmy tady nepůsobily samoúčelně.

Říká se, že Young Gods nemají dlouhé sety. V Kadani hráli něco málo přes hodinu, se dvěma přídavky asi devadesát minut. Bez nudících/prudících předkapel ideální délka, ostatně dospělou (18+) single malt whisky za mnoho tisíc taky vychutnáváte po malých doušcích a nelijete ji do sebe jako výčepní lihovinu z tržnice. Obával jsem se, že původní sound desek bude nahrazen modernějšími aranžemi, naštěstí se tak nestalo. Ani po pětadvaceti letech nezněl archaicky (hudebně ani zvukově), na rozdíl třeba od letošní novinky Nine Inch Nails.

Celkově velmi civilní, přesto podmanivé, až magické, skvěle vygradované a strhující, bez zbytečných keců, póz nebo efektů. Očekávali jsme vysoký standard a dostali ho.

Info

The Young Gods (ch)
13. 12. 2013, KZ Orfeum, Kadaň

Foto © Libuše Kopřivová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.