Články / Reporty

The Young Gods v Kodani. V Kadani.

The Young Gods v Kodani. V Kadani.

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 23.12.2013

Nevelký sál KZ Orfeum byl dobrou volbou, navíc ideálně zaplněný - nevypadal prázdně, ani se nikdo nemačkal. Věkové složení diváků odpovídalo stáří kapely i prvních dvou alb, které byly na programu tohoto turné, původní členy kapely Franze Treichlera (zpěvák a jediný stálý člen) a Cesara Pizziho (sampler) doplnil Bernard Trontin (bicí) z poslední sestavy.

Pozdní začátek byl netrpělivými a nedočkavými diváky prominut hned s prvními tóny. Žádné pomalé nástupní intro, začali pěkně zostra, šansonový zpěv střídal hrdelní řev a zvuk houslí, klarinetu, kytar nebo flašinetu zas hlasité industriální zvuky z ocelárny vyrábějící čepele pro švýcarské armádní nože. Neméně důležitou složkou byla světla: jednoduchá, ale působivá, dotvářela celkově dokonalý umělecký požitek. Za pozornost stály i neobvyklé tanečně-pohybové kreace Franze Treichlera, jako by absolvoval několik hodin baletu, orientálního tance a něco okoukal od Iggyho Popa. V závěru se Trontin dopustil sóla na bubny, a i když nemám onanistické exhibice rád, magické až hypnotické rytmy tady nepůsobily samoúčelně.

Říká se, že Young Gods nemají dlouhé sety. V Kadani hráli něco málo přes hodinu, se dvěma přídavky asi devadesát minut. Bez nudících/prudících předkapel ideální délka, ostatně dospělou (18+) single malt whisky za mnoho tisíc taky vychutnáváte po malých doušcích a nelijete ji do sebe jako výčepní lihovinu z tržnice. Obával jsem se, že původní sound desek bude nahrazen modernějšími aranžemi, naštěstí se tak nestalo. Ani po pětadvaceti letech nezněl archaicky (hudebně ani zvukově), na rozdíl třeba od letošní novinky Nine Inch Nails.

Celkově velmi civilní, přesto podmanivé, až magické, skvěle vygradované a strhující, bez zbytečných keců, póz nebo efektů. Očekávali jsme vysoký standard a dostali ho.

Info

The Young Gods (ch)
13. 12. 2013, KZ Orfeum, Kadaň

Foto © Libuše Kopřivová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?