Články / Reporty

The Young Gods v Kodani. V Kadani.

The Young Gods v Kodani. V Kadani.

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 23.12.2013

Nevelký sál KZ Orfeum byl dobrou volbou, navíc ideálně zaplněný - nevypadal prázdně, ani se nikdo nemačkal. Věkové složení diváků odpovídalo stáří kapely i prvních dvou alb, které byly na programu tohoto turné, původní členy kapely Franze Treichlera (zpěvák a jediný stálý člen) a Cesara Pizziho (sampler) doplnil Bernard Trontin (bicí) z poslední sestavy.

Pozdní začátek byl netrpělivými a nedočkavými diváky prominut hned s prvními tóny. Žádné pomalé nástupní intro, začali pěkně zostra, šansonový zpěv střídal hrdelní řev a zvuk houslí, klarinetu, kytar nebo flašinetu zas hlasité industriální zvuky z ocelárny vyrábějící čepele pro švýcarské armádní nože. Neméně důležitou složkou byla světla: jednoduchá, ale působivá, dotvářela celkově dokonalý umělecký požitek. Za pozornost stály i neobvyklé tanečně-pohybové kreace Franze Treichlera, jako by absolvoval několik hodin baletu, orientálního tance a něco okoukal od Iggyho Popa. V závěru se Trontin dopustil sóla na bubny, a i když nemám onanistické exhibice rád, magické až hypnotické rytmy tady nepůsobily samoúčelně.

Říká se, že Young Gods nemají dlouhé sety. V Kadani hráli něco málo přes hodinu, se dvěma přídavky asi devadesát minut. Bez nudících/prudících předkapel ideální délka, ostatně dospělou (18+) single malt whisky za mnoho tisíc taky vychutnáváte po malých doušcích a nelijete ji do sebe jako výčepní lihovinu z tržnice. Obával jsem se, že původní sound desek bude nahrazen modernějšími aranžemi, naštěstí se tak nestalo. Ani po pětadvaceti letech nezněl archaicky (hudebně ani zvukově), na rozdíl třeba od letošní novinky Nine Inch Nails.

Celkově velmi civilní, přesto podmanivé, až magické, skvěle vygradované a strhující, bez zbytečných keců, póz nebo efektů. Očekávali jsme vysoký standard a dostali ho.

Info

The Young Gods (ch)
13. 12. 2013, KZ Orfeum, Kadaň

Foto © Libuše Kopřivová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.