Články / Reporty

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

waghiss666 | Články / Reporty | 09.08.2019

Namísto horkovzdušné fritézy v podobě vypečeného stanu mě budí chládek a vlhko v nohách. Architekt ze mě nebude. Rád bych poopravil svoje fňuky z “čím dál víc davů” na “čím dál dřív davy”, protože prorvat se přes hnědé minové pole tankodromu z letiště do areálu bolí čím dál víc. Hned zkraje festivalu jsme to přepískli, je čas rozdávat ledovou vraždu, jak u Kafky nazvali espresso-kvarteto v ledové lázni z rostlinného mléka. Jedním pohárem pozdravím ostravskou PéVé spojku z Sheeva Yoga, druhým a třetím holky v akreditační budce. Už chápu, jaká je s námi řehole, pozdraví každý tří stý návštěvník. Vytočí mě sekuřití hlavohruď, když mě nenechá projít do areálu se třemi hlty kávy za festivalovou cenu ve festivalovém kelímku, samozřejmě zakoupenou bezhotovostním čipem v náramku. Pravidla a nařízení.

Začínám být starý na legrácky, ale Diablo Swing Orchestra to hraje jako svině a v odpoledním bloku, klasicky vyhrazenému death metalu, ční a rozhoupávají boky. Krisiun zandali poctivý brazilský thrash a Wall of Jericho zase metalcore předpis. Jen takhle a pak už radši nikdy nic. Vůdkyně a cvičitelka Candence má charisma na rozdávání a její pódiový workout s nadšením v očích a radostným úsměvem na zrzavých rtech mě vyburcuje ke crowdsurfingu. Vyjebtě si zuby, zlámejte kosti! Rozdávám lokty, plavu nad zpocenými hlavami, moje pochroumaná páteř mi nepoděkuje, ale dokud se neozve to poslední křupnutí, nemůžu si pomoct.

Už dlouho se s fotrama těšíme na Thy Art Is Murder, byť tátům nesluší ani tuleně v uších, ani čmáranice na pažích. Zamáčknu slzu, že CJ McMahon vyměnil svoji oblíbenou Northface šusťákovku za leopardí košilku, snad vyrostl z pozérství? Tihle protinožci nakládají jako málokdo, a to nerozumím deathcoru. Nadávky do kund těm na zatravněné tribuně a hecování circlepitu kilometr od pódia, tomu se vyrovná jen včerejší vypičovávání fanoušků v podání Eyehategod. Cestou na kafe s klukama z pořadu Špína zahlídnu na scéně hned vedle odpálení setu biblických thrasherů Sodom, jako splnění povinnosti akorát, ale jak říká Bota: „To už šlo.“

Tušil jsem dopředu, že na klubovou Obscure stage se do večera neprocpu, přesto zkouším štěstí, zrovna když Lionheart do rapového beatu rozjedou znělku mého oblíbeného pořadu Black Tracks ze stanice Radio1. Real shit. Proklouznu nepozorovaně do backstage a rozklepou se mi kolena, když se přede mnou zjeví Alexis F. Marshall.

„Nebyli jsme tady nedávno? Fakt ne? To jsi vydržel čekat? Já mám dojem, jako by to bylo včera, vždyť jsme v Čechách zkoušeli před tour. Tohle byla původně barokní pevnost? Já zase slyšel, že se tu za války věznili Židi. Hráli jsme o víkendu na Offu a psal mi Ben Chisholm, ať se zastavíme v Osvětimi. Ale varoval mě, že mi to možná zkurví den. Co lepšího mám na práci? Nikdy už blíž nebudu. Zkoušel jsem se o tom bavit s jednou Polkou a celá zkoprněla. A co chcete kurva probírat? Nějaký nudný žvásty?! Achjo… Jdu se napít, ale neutíkám. Těšilo mě, WAGHiSS.“ Zamáčknu slzu, už nikdy si neumyju pravačku.

Karmu dorovnává čtyřicátnice Mira z Finska, když vymění virgin mojito za plastového havrana jménem Karel a nechce mi uvěřit, že takhle anglicky mě nenaučili ve Státech. Rozjíždí brutální flirt s ženatým tátou, jeho stydlivost ji nezastaví. Je opilá.

fotogalerie z druhého festivalového dne tu

Azusa naštěstí absolutně nestaví na věhlasu basáka Liama Wilsona, neodradí mě ani teatrálnost jejich zpěvačky, legendy thrashe Testament musí stranou. Po peripetiích s proškolenou security, která nepozná all-access pásku od té návštěvnické, se v přenosovém voze Radia Wave vydávám za někoho jiného, kdo málem dostal na prdel za negativní recenzi na oblíbenou kapelu. Z polního vysílání Špíny utíkáme na Obscure stage, kde nás vítá The Reason They Hate Me, hit loňské desky roku. Stručně a jasně: koncert Daughters byl definitivní! Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise, co se hned od druhé skladby válel po lidech, totální paralýza jedovatým potem. Nečtěte, jaké to bylo, a jeďte v říjnu do Fugy! Zaváhání se neodpouští, tahle kapela nemá obdoby. Už zase klišé, příměry docházejí, lapáme po dechu, pleteme slova.

Zatímco z nás Meshuggah dělají strouhanku (nesnáším tu frázi, ale hrálo jim to jako z desky, fakt!), zatímco Windhand topí v tmavěmodrém hluku, zatímco Anthrax sypou hymnu za hymnou, žvýká nás vyčerpání. Včera jsme to přehnali. Ani likvidace Car Bomb, ani sypanice Discharge, ba ani synťáková romantika Carpenter Brut už na nás nepůsobí. A nikdy nebude. Je čas zavřít oči a na rub víček projektovat pohřeb. V říjnu znovu. A pak ještě tolikrát…

Info

Brutal Assault 24
7.-10. 8. 2019 Pevnost Josefov, Jaroměř

foto © Kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace