Články / Reporty

Therapy?!

Therapy?!

Popluh | Články / Reporty | 26.01.2016

Když jsem loni před koncem roku kupoval bráchovi k narozeninám lístek na Therapy?, bylo to poměrně symbolické gesto. Společnou návštěvou pražského koncertu se pak kruh tak nějak uzavřel. Protože mít o patnáct let staršího sourozence se prostě vyplatí. Zvlášť v té (před)adolescentní době temna, kdy sjíždíte Těžkeho pokondra a Kabáty. Dokud jednoho dne nenaleznete krabici s věcma po bráchovi, ze které se postupem času stane survival kit pro přežití puberty. Nikdo to tu nepřežije, glorifikační životopis Jima Morrisona, soundtrack k neméně glorifikačnímu filmovému ztvárnění Olivera Stonea, ohranou kazetu s Nevermind od Nirvany a neméně ohranou kazetu alba King for a Day… Fool for a Lifetime od Faith No More. Druhá strana kazety ukrývala Therapy? Po předchozím objevení Nirvany už jsem věděl, že názvy můžou být závadějící a že ten otazník tam patří právem, potvrdila i pražská zastávka turné k aktuální desce Disquiet. Terapie očistcem.

Therapy? se pohybují na hudební scéně přibližně stejně dlouho jako naše země na té politicky demokratické. A velmi pravděpodobně i s vyrovnanější formou. Severoirská trojice kloubicí punkovou energii s metalovou ostrostí do rockových válů pro pogo i stage diving sází především na sehranost a textovou i hudební nekompromisnost. Pryč je sice původní složení, ale současný bubeník Neil Cooper už to s Andy Cairnsem a Michaelem McKeeeganem táhne déle než kterýkoliv z těch předchozích. A že jim to šlape náramně, potvrzuje dobře přijatá novinka i doprovodné turné, kde při koncertech zazní většina nových skladeb. A rozhodně se neztrácí ani mezi osvědčenými peckami z Troublegum. Už otevírací skladba (alba i koncertu) Still Hurts fanoušky rozdivočila, zatímco závěrečná píseň z aktuální studiovky nazvaná Deathstimate zazněla už v první třetině setu. A možná je to nakonec dobře, protože člověku v tu chvíli ještě fungovaly uši i nohy.

Příjemné bylo, že došlo na připomínku (nejen) nedávno zemřelých hudebních ikon. A naštěstí se to neneslo v rámci přehnané nostalgie, intro Ziggy Stardust před songem Turn bylo spíš sympaticky úsměvné, stejně jako vzpomínka na Lemmyho. Co se týče coveru Isolation od Joy Division, Peter Hook prý se svým vzpomínkovým cirkusem bude ve městě co nevidět, ale pochybuju, že z toho starého fláku vymáčkne více šťávy a diváckých sborů než Therapy?

Jediným otazníkem tak bylo trošku překvapivé rozhodnutí pořádat takový koncert v Rock Café. Ale vyplatilo se. Sklepní prostory sice nejsou nafukovací, ale všechny zájemce o rockovou terapii přece jen pobraly, zvuk byl perfektní, hutný i čitelný do posledního riffu a klimatizace jela naplno, takže vzduch byl v sále pomalu lepší než nahoře na baru. Málem bych zapomněl, že koncert měl i nějakou tu předkapelu. Dokonce dvě. Domácí Dirty Blondes dostáli svému jménu jak vzhledem, tak i svým špinavým rockem, ale skladby byly zaměnitelné, a to včetně novinky secvičené v novém složení. Finští Flesh Roxon svým teatrálně vidláckým punk metalem nezklamali, ale pochybuju, že by si na ně po masáži Therapy? někdo vzpomněl. Že se největším highlightem jejich koncertu stal cover What Is Love, je asi dokonalým zhodnocením jejich estrádní show.

Info

Therapy (uk) + Flesh Roxon (fin) + Dirty Blonde
Rock Café Praha, 22. 1. 2016

foto © Zdeněk Malinský

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?