Články / Reporty

Therapy? Fucking Noise aneb James Joyce Is Fucking My Sister

Therapy? Fucking Noise aneb James Joyce Is Fucking My Sister

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 25.01.2016

A nešlo by to, prosím, bez předkapel? Já si klidně připlatím.

Pražští Dirty Blondes doplatili na úděl předkapel = poloprázdný sál a příšerný zvuk. O co hůře šlo uchem rozeznat, co se děje na pódiu, o to více to bylo nahlas. Už hodně dlouho jsem neslyšel takovou zvukovou nepodařeninu, takže veškeré nasazení kapely přišlo vniveč, asi jako ve scénce Na samotě u lesa.

Proč Flesh Roxon předskakovali Therapy? Kromě peněz, které za to zaplatili, mě jiný důvod nenapadá. Jejich set byl profesionální, žel působil příliš studeně, pozérsky a namachrovaně, slova díků a radosti, že mohou hrát v Praze a před Therapy?, byly příliš hrané. Spíš než do Rock Café by mi štymovali do estrád typu Ein Kessel Buntes. Oproti Dirty Blondes měli více diváků v sále, mnohokrát lepší zvuk, delší set, ale co se týče výsledného dojmu i ohlasu v sále, tak je neporazili. Skoro všechny skladby měly skvělý rozjezd, ale pak to nějak zdechlo a vytratilo se do ztracena. Tak trochu jako sestřih nepovedených záběrů z filmů pro pány. Ztráta času. Kdybych nestál na místě s dobrým zvukem i výhledem a nechtěl o něj na Therapy? přijít, část setu jsem trávil na baru. Zaspali chlapci dobu, nebo to měl být pokus o retro? Tenhle žvýkačkový pop-punk si příště rád odpustím.

Therapy? jsem poprvé viděl začátkem července 1994 v Tam Tam Rock Club Prague, který býval v polovině devadesátých let v prvním patře Slovanského domu. Co se od té doby změnilo? Basák Michael méně vlasů a více vousů, zato Andy se za těch dvacet let vůbec nezměnil - pořád charisma pohádkového čerta v myslivecké uniformě. Jsem rád, že se na posledních albech vrátili ke svým počátkům, alba po Infernal Love mě tak moc neinteresují.

Kromě novinek z aktuální desky se většina setlistu rekrutovala z nejstarších nahrávek, tedy Infernal Love a dál. K dokonalosti chyběla pouze Opal Mantra (a Die Like A Mother Fucker). Aby to nebylo pořád stejné, hudebníci si to trošku ozvláštňují výpůjčkami od kolegů nebo narážkami na ikonické songy (Break on Through nebo Ziggy Stardust); převzatou Isolation (Joe Division) pak považuju za jednu z nejlepších předělávek vůbec. Jak je známo z dřívějších koncertů, YouTube nebo živáků, nechávají Therapy? část zpěvu na divácích, takže jsme si z plna hrdla zapěli Happy People Have No Stories (Stories) nebo James Joyce Is Fucking My Sister (Potato Junkie).

Po sedmdesáti minutách odešli Therapy? z pódia, aby se nechali vytleskat na dvacetiminutový přídavek, který zakončili fórkem z konce alba Troublegum. Zvuk byl dobrý, hutný, transparentní, hlasitost odpovídající, jen vokály basisty McKeegana mohly být hlasitější. Neuvěřitelné nasazení po celou dobu koncertu, žádné zbytečné pauzy. Mělo to drajv, spád a nepochybujte, že se našel nejeden pódiový skokan. Co dodat? Letos nejlépe utracené peníze.

Info

Therapy (uk) + Flesh Roxon (fin) + Dirty Blonde
Rock Café Praha, 22. 1. 2016

Setlist:
Still Hurts, Isolation, Die Laughing, Idiot Cousin, Turn, Torment Sorrow Misery Strife, Deathstimate, Stories, Words Fail Me, Misery, Helpless Still Lost, Trigger Inside, Tides, Insecurity, Nausea, Teethgrinder, Potato Junkie, Screamager.
Přídavek: Diane, Unbeliever, Meat Abstract, Knives, Nowhere.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.