Články / Reporty

There is no future, budoucnost právě dorazila!

There is no future, budoucnost právě dorazila!

David Šír | Články / Reporty | 13.07.2015

„Creepy“ lidé, DIY atmosféra i kurátorská preciznost při výběru vystupujících, díky které se může běžný návštěvník na pořadatele spolehnout a spoustu jmen vůbec nemusí znát. Dvě pódia v prostředí kutnohorského pivovaru, jedno na dvoře a druhé v hale. Creepy Teepee se nezměnilo, svět kolem něj se ale změnil radikálně. Vyhrocená atmosféra kolem uprchlické krize zasáhla i městské stylaře, letošnímu ročníku tak nechyběl politický náboj. Bannery typu „Solidaritu s uprchlíky #přijímáme,“ vlajky Antifašistické akce, její trička a další věci na stole s merchem vystupujících, podobně jako třeba oficiální placka festivalu „nazi hunter“ každopádně potěšily.


Možná škoda, že bigbítoví veteráni Ještě jsme se nedohodli hráli úplně první. Staříci v oblecích s připnutými karafiáty a zpěvák tancující skoro jako Ian Curtis nasadili laťku bizarnosti hned od začátku vysoko. Creepy Teepee udává nové trendy, psychedelický bigbít z osmdesátých let ale fungoval. Koneckonců „všichni kálí/ svět se válí... všichni zvrací/ svět se kácí“ znělo stejně aktuálně v tehdejším undergroundu, jako v tom dnešním.

We Are Analogs – příjemná indie kytarovka, přesvědčivější v instrumentálních pasážích než vokálních. Potěšila řecká vlajka na zesilovači. Dým mezitím vytvořil na vnitřní stagi příjemně noir atmosféru, kterou zaplnili čeští India kytarově instrumentálními krajinami. Někde mezi hlukovými lázněmi a math sekanou, které nechyběla energie. Retro synthpopového Vicena venku jsem si po pár písních nechal utéct, pražští Vellocet Roll pak uvnitř pokračovali v lince nastavené India, tedy hypnotické víry bicích a hlučných kytar s psychedelicky zastřenými vokály.

Post-metaloví Wreck and Reference vyvolali peklo, ovšem beze stopy metalového kýče. Sampler plný hlukových ploch (místo kytar) a matematicky přesný bubeník dali dohromady atmosféru, ve které nebylo nic kromě ledového nihilismu. Texty jako „everything's absurd/ everyone's empty“nepůsobily jako póza. Zpěvák totiž s mrazivým výrazem (zvířeckým, když křičel) budil respekt, apokalypsu měl vepsanou ve tváři.

Laptopová čarodějka Holly Herndon sehrála set s partnerem Matem Dryhurstem, který se chopil vizuálů. Psát při vizuální performance vzkazy publiku do texťáku je dobrý nápad, „There is no future, it is already there.“ Přesně tak – Holly dělá hudbu světa biotechnologií, umělých inteligencí a kybernetických válek, tedy světa, ve kterém žijeme (stále víc). Na videu se ve volném prostoru vznášeli dvojrozměrní lidé, kusy digitálně pixelizovaných hornin a tkání, GMO, tajných vládních depeší, fotek politických nepokojů. Všechno mutovalo v jedné amorfní a abstraktní hmotě, kde zmizel rozdíl mezi fyzickým a digitálním. Archeologie budoucnosti. A hudba zněla podobně. Mimozemské techno a hned zase mimozemský pop plný vokálních experimentů. Párty na planetě Xen s masivními a plastickými zvukovými texturami jako chapadly digitálního Cthulhu. Silný zážitek. „Also, fuck nazis. And fuck Angela Merkel. Fuck them both so much.“

V podobně hypermoderním duchu pokračoval i Stargate aka Lorenzo Senni. Tranceové euforie byly vzdálené za nostalgickou mlhou a nikdy nevyvrcholily, jen se dokola vracely. Nebyl problém se v nich ztratit, i když oproti albům zněl Lorenzo naživo méně originálně.

Info

CREEPY TEEPEE 2K15
10. - 12. 7. 2015 2015
bývalý pivovar Lorec, Kutná Hora
foto © Creepy Teepee

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.