Články / Reporty

Thränenkind a spol.: Sbohem smuténko, přichází dítě slz

Thränenkind a spol.: Sbohem smuténko, přichází dítě slz

David Vo Tien | Články / Reporty | 11.05.2015

„Dej si nulajedničky, dobrý emo.“ Některé kapely je třeba vidět na vlastní oči. Stačila zvukovka, jeden beat/rychlopalba a krátké kytarové hlomození, aby se představy o emocore rozplynuly jako neopohanský sen o bílé Evropě. Precizní metalové bubeníky u nás napočítáte na prstech, Jehu svým kulometným sypáním připomínal Daniela Tracyho z Deafheaven. Ačkoli základ mají nulajednanulanula posazený na emo/violence, přidávají k tomu gradující post-rockové vánky, přerůstající ve vichry jak od Envy, tu a tam vystřelí z hmatníků neurotické výpady, jež připomenou divokost Converge, přes havraní skřehoty přelétají naléhavé výkřiky a promluvy. Přesto jim ve zvuku nechybí konzistence.

Bubeníci se shání těžko, naprogramované bicí se pro změnu špatně snášejí na koncertech. V nynější podobě německých Ast je těžké zdržet se komentáře, že by stálo za to počkat, než midi stopy nahradí živý člověk. Dívat se na kytaristu a basáka, kterým se nepříliš hlasitě valí z beden bicí, působí jako film bez zvuku, jen s titulky pro neslyšící. Osvětlené podium taky kouzla nepřidalo, vokály zas proplouvaly sinusoidou těžko slyšitelné/absolutně potichu. Což je škoda u kapely, která se nebojí experimentovat.

Komu na Fluffu 2014 nebo rok předtím neučarovali We Came Out Like Tigers, tak buďto nemá srdce, čekal na zmrzlinu nebo se nechal okouzlit jinou kapelou ve stanu. Screamo temnota s houslemi, tíživou atmosférou, ke konci tvorby se silnějším odklonem k metalovějším vodám. Přestože Dawn Ray’d se od WCOLT liší na první pohled jen absencí baskytaristy, znatelně se posunuli i ve stylu. První, co praští do uší, je nekompromisní archaický blackmetalový zvuk kytary, nafuzzovaně skřípající ve středních a vyšších frekvencích a navzdory tomu s čitelnými včelíny (zvuk byl vůbec dobrý, až na výkyvy u Ast). Rozdíl mezi koncertem We Came Out Like Tigers a jejich novou kapelou je nesrovnatelný. Víc přímočarosti, víc black metal, míň housle.

Ačkoliv se jméno Thränenkind často skloňuje v souvislosti s tím, že se jedná o kapelu, ve které hraje na basu „ten, co stojí za projektem Bonjour Tristesse“, je to poněkud zavádějící. Zatímco onen projekt nevybočuje z dlouhých kolejí depresivního black metalu, Thränenkind stojí na post-metalových pilířích, jež jsou obklopeny crustovým a hardcorovým lešením a spíš než k přitlačení žiletky k zápěstí vybízí ke zdvižení pěsti, když se tedy vynoří z atmosférické mlhy. Melancholie ano, ale v případě Thränenkind je vidět na konec tunelu. Nulajedničky stáli pod pódiem, Nils řval před fanoušky na zemi. Kontakt, kterému se tradiční blackmetalové skupiny vyhýbají, je pro ty „postmoderní“ nevyhnutelný, určující. Stejně jako civilní a přirozený projev. Na koncert možná nepřišlo tolik lidí, kolik by si „zasloužil“, nikterak to ale neubíralo na pokoře kapely nebo síle jejího vystoupení. Když dohráli, nepřišla žádná katarze, zůstala jen díra. Bude třeba si to zopakovat a pokusit se ji zaplnit.

Info

Thränenkind (ger) + Dawn Ray’d (uk) + Ast (ger) + nulajednanulanula
7. 5. 2015, Exit-us, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Pouliční umění na krabicích od pizzy (Jan Vykypěl, Galerie Průchod)

Minka Dočkalová 02.04.2021

Součástí výstavy je kolekce pomalovaných obalů od pizzy. Využití odpadního materiálu ilustruje Vykypělův obvyklý způsob práce, jejíž jádro tkví v procesu tvorby.

Festival na dosah myši - SXSW 2021

David Čajčík, Michal Pařízek, su 25.03.2021

Jaké to je dívat se čtyři dny po nocích na kapely, filmy a moudré diskuze? Přinášíme report z online festivalu SXSW.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace