Články / Reporty

Thränenkind a spol.: Sbohem smuténko, přichází dítě slz

Thränenkind a spol.: Sbohem smuténko, přichází dítě slz

David Vo Tien | Články / Reporty | 11.05.2015

„Dej si nulajedničky, dobrý emo.“ Některé kapely je třeba vidět na vlastní oči. Stačila zvukovka, jeden beat/rychlopalba a krátké kytarové hlomození, aby se představy o emocore rozplynuly jako neopohanský sen o bílé Evropě. Precizní metalové bubeníky u nás napočítáte na prstech, Jehu svým kulometným sypáním připomínal Daniela Tracyho z Deafheaven. Ačkoli základ mají nulajednanulanula posazený na emo/violence, přidávají k tomu gradující post-rockové vánky, přerůstající ve vichry jak od Envy, tu a tam vystřelí z hmatníků neurotické výpady, jež připomenou divokost Converge, přes havraní skřehoty přelétají naléhavé výkřiky a promluvy. Přesto jim ve zvuku nechybí konzistence.

Bubeníci se shání těžko, naprogramované bicí se pro změnu špatně snášejí na koncertech. V nynější podobě německých Ast je těžké zdržet se komentáře, že by stálo za to počkat, než midi stopy nahradí živý člověk. Dívat se na kytaristu a basáka, kterým se nepříliš hlasitě valí z beden bicí, působí jako film bez zvuku, jen s titulky pro neslyšící. Osvětlené podium taky kouzla nepřidalo, vokály zas proplouvaly sinusoidou těžko slyšitelné/absolutně potichu. Což je škoda u kapely, která se nebojí experimentovat.

Komu na Fluffu 2014 nebo rok předtím neučarovali We Came Out Like Tigers, tak buďto nemá srdce, čekal na zmrzlinu nebo se nechal okouzlit jinou kapelou ve stanu. Screamo temnota s houslemi, tíživou atmosférou, ke konci tvorby se silnějším odklonem k metalovějším vodám. Přestože Dawn Ray’d se od WCOLT liší na první pohled jen absencí baskytaristy, znatelně se posunuli i ve stylu. První, co praští do uší, je nekompromisní archaický blackmetalový zvuk kytary, nafuzzovaně skřípající ve středních a vyšších frekvencích a navzdory tomu s čitelnými včelíny (zvuk byl vůbec dobrý, až na výkyvy u Ast). Rozdíl mezi koncertem We Came Out Like Tigers a jejich novou kapelou je nesrovnatelný. Víc přímočarosti, víc black metal, míň housle.

Ačkoliv se jméno Thränenkind často skloňuje v souvislosti s tím, že se jedná o kapelu, ve které hraje na basu „ten, co stojí za projektem Bonjour Tristesse“, je to poněkud zavádějící. Zatímco onen projekt nevybočuje z dlouhých kolejí depresivního black metalu, Thränenkind stojí na post-metalových pilířích, jež jsou obklopeny crustovým a hardcorovým lešením a spíš než k přitlačení žiletky k zápěstí vybízí ke zdvižení pěsti, když se tedy vynoří z atmosférické mlhy. Melancholie ano, ale v případě Thränenkind je vidět na konec tunelu. Nulajedničky stáli pod pódiem, Nils řval před fanoušky na zemi. Kontakt, kterému se tradiční blackmetalové skupiny vyhýbají, je pro ty „postmoderní“ nevyhnutelný, určující. Stejně jako civilní a přirozený projev. Na koncert možná nepřišlo tolik lidí, kolik by si „zasloužil“, nikterak to ale neubíralo na pokoře kapely nebo síle jejího vystoupení. Když dohráli, nepřišla žádná katarze, zůstala jen díra. Bude třeba si to zopakovat a pokusit se ji zaplnit.

Info

Thränenkind (ger) + Dawn Ray’d (uk) + Ast (ger) + nulajednanulanula
7. 5. 2015, Exit-us, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Souznění s tichem (Van Wissem & Šimanský)

Klára Šajtarová 06.02.2025

V polovině večera se k loutně přidává hlas, hluboký, nenucený, téměř mluvený. Neslouží k vyprávění příběhu, spíš k rozšíření hypnotické nálady.

CTM III: Hledání blízkosti

Vojta Chmelík 06.02.2025

Komorní amfiteátr sice poskytuje skvělý zvuk a možnost se plně soustředit a vychutnat komplexnost díla, v rychlejších rytmických pasážích by si však člověk přál být na parketu.

Křičet, brečet, skákat (Touché Amoré)

Marek Hadrbolec 05.02.2025

Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.

CTM II.: Berghain trochu jinak

Vojta Chmelík 03.02.2025

Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: To, co léčí (Sonic Herbalism)

Alžběta Sadílková 31.01.2025

Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…

CTM I: Večery v krematoriu

Vojta Chmelík 29.01.2025

Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Návrat k primárním pudům (AfrikaBurn)

Kristina Kratochvilová 29.01.2025

Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Venite a casa! (Hudební scéna v Buenos Aires)

Krištof Budke 27.01.2025

Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Děti, které nesměly dospět (Disneyho dětské hvězdy)

Julia Pátá 27.01.2025

Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace