Články / Reporty

Ticho i běsnění nad pianem (Cipa vs Plano)

Ticho i běsnění nad pianem (Cipa vs Plano)

Popluh | Články / Reporty | 09.06.2014

Prosluněný páteční večer se v Paláci Akropolis nesl v duchu melancholie a klidu, dostaveníčko si tu v rámci hudební série Music Infinity dali hned dva skladatelé soudobé vážné hudby. Přestože se sál moudře vybavený židlemi plnil jen pozvolna, nakonec se zaplnil.

Nicméně to bylo spíš rušivé, velká část hostů si totiž k příchodu zvolila moment, kdy už na podiu chvíli úřadoval německý pianista a skladatel Carlos Cipa. A narušovat jeho etudy boucháním dveří, vrzáním parket a následně i židlí, to bylo chvílemi na pěst. Když si ale všechno sedlo, hlavně tedy diváci, a člověk se mohl ponořit to tmy svých víček, Cipa neměl problém si posluchače omotat kolem prstu. A vůbec k tomu nepotřeboval světelnou show, kterou mu kdosi rozjížděl nad hlavou. Tenhle koncert by byl skvělý, i kdyby se hrál v naprosté tmě, s osvětlením tak maximálně aby si Cipa viděl pod prsty, nebylo třeba překřížených světelných paprsků nad pódiem, které co chvíli pročesávaly i publikum.

A byl to večer nejen světelných kontrastů, ale také dvou přístupů a pojetí. Zatímco Carlos Cipa si vystačil jen s pianem a jeho, potažmo svými, limity, Sebastian Plano se ocitl na druhé straně spektra. To se ukázalo hned během první skladby, po které proběhla vynucená přestávka, protože bylo nutné restartovat počítač. Mladý argentinský multiinstrumentalista se toho ale nezalekl a po chvilce čekání pokračoval, jako by se nic nestalo. A tentokrát se bylo na co dívat a mohlo za to hlavně Argentincovo pobíhání po pódiu, střídání violoncella za piano, loopování, samplování a další ohýbání živého zvuku. Ne v rámci celého koncertu, ale dost často v rámci jedné písně. Vše ulehčoval chytře umístěný pad namontovaný přímo na violoncello, dalšími nástroji bylo obsypáno i piano a Plano si chvílemi vypomáhal i nohama. Možná i to se občas podepsalo na roztříštěnosti jednotlivých skladeb, které měly nejednotnou strukturu a člověk si říkal, že méně by bylo možná více. Jednotlivé fragmenty ale vždy fungovaly skvěle. V rámci Colours of Ostrava k nám zavítá s celým ansámblem jeden z nekorunovaných králů soudobé vážné hudby, Islanďan Oláfur Arnalds. Plano sice nadále zůstává v jeho stínu, ale koncert ukázal, že je v jeho možnostech z něj jednou vystoupit.

Co bylo na koncertu nejnakažlivější, to byla energie, která z pódia proudila po celý večer. Člověk si rád odpočine od velkých koncertů (myšleno počtem diváků), kde hlavní hvězdy působí dojmem, že je všechno sere a že bez tisícovky fans v kotli ani nevstanou z postele. Cipa i Plano působili přirozeně a jen těžko potlačovali úsměvy při každém potlesku, kterým je nadšené publikum odměňovalo. Bezprostřednost byla až nakažlivá v kontrastu se zadumanou a posmutnělou hudbou. Doufejme, že oba se brzy vrátí s novými alby a že tentokrát budou mít čas si Prahu i prohlédnout.

Info

Sebastian Plano (arg) + Carlos Cipa (de)
6. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Dennis Stachel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...