Články / Reporty

Ticho i běsnění nad pianem (Cipa vs Plano)

Ticho i běsnění nad pianem (Cipa vs Plano)

Popluh | Články / Reporty | 09.06.2014

Prosluněný páteční večer se v Paláci Akropolis nesl v duchu melancholie a klidu, dostaveníčko si tu v rámci hudební série Music Infinity dali hned dva skladatelé soudobé vážné hudby. Přestože se sál moudře vybavený židlemi plnil jen pozvolna, nakonec se zaplnil.

Nicméně to bylo spíš rušivé, velká část hostů si totiž k příchodu zvolila moment, kdy už na podiu chvíli úřadoval německý pianista a skladatel Carlos Cipa. A narušovat jeho etudy boucháním dveří, vrzáním parket a následně i židlí, to bylo chvílemi na pěst. Když si ale všechno sedlo, hlavně tedy diváci, a člověk se mohl ponořit to tmy svých víček, Cipa neměl problém si posluchače omotat kolem prstu. A vůbec k tomu nepotřeboval světelnou show, kterou mu kdosi rozjížděl nad hlavou. Tenhle koncert by byl skvělý, i kdyby se hrál v naprosté tmě, s osvětlením tak maximálně aby si Cipa viděl pod prsty, nebylo třeba překřížených světelných paprsků nad pódiem, které co chvíli pročesávaly i publikum.

A byl to večer nejen světelných kontrastů, ale také dvou přístupů a pojetí. Zatímco Carlos Cipa si vystačil jen s pianem a jeho, potažmo svými, limity, Sebastian Plano se ocitl na druhé straně spektra. To se ukázalo hned během první skladby, po které proběhla vynucená přestávka, protože bylo nutné restartovat počítač. Mladý argentinský multiinstrumentalista se toho ale nezalekl a po chvilce čekání pokračoval, jako by se nic nestalo. A tentokrát se bylo na co dívat a mohlo za to hlavně Argentincovo pobíhání po pódiu, střídání violoncella za piano, loopování, samplování a další ohýbání živého zvuku. Ne v rámci celého koncertu, ale dost často v rámci jedné písně. Vše ulehčoval chytře umístěný pad namontovaný přímo na violoncello, dalšími nástroji bylo obsypáno i piano a Plano si chvílemi vypomáhal i nohama. Možná i to se občas podepsalo na roztříštěnosti jednotlivých skladeb, které měly nejednotnou strukturu a člověk si říkal, že méně by bylo možná více. Jednotlivé fragmenty ale vždy fungovaly skvěle. V rámci Colours of Ostrava k nám zavítá s celým ansámblem jeden z nekorunovaných králů soudobé vážné hudby, Islanďan Oláfur Arnalds. Plano sice nadále zůstává v jeho stínu, ale koncert ukázal, že je v jeho možnostech z něj jednou vystoupit.

Co bylo na koncertu nejnakažlivější, to byla energie, která z pódia proudila po celý večer. Člověk si rád odpočine od velkých koncertů (myšleno počtem diváků), kde hlavní hvězdy působí dojmem, že je všechno sere a že bez tisícovky fans v kotli ani nevstanou z postele. Cipa i Plano působili přirozeně a jen těžko potlačovali úsměvy při každém potlesku, kterým je nadšené publikum odměňovalo. Bezprostřednost byla až nakažlivá v kontrastu se zadumanou a posmutnělou hudbou. Doufejme, že oba se brzy vrátí s novými alby a že tentokrát budou mít čas si Prahu i prohlédnout.

Info

Sebastian Plano (arg) + Carlos Cipa (de)
6. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Dennis Stachel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sub Focus – kdo chodí na starý djs?

Vadim Petrov 19.01.2020

Sub Focus nastoupí, potřese Bifidovi rukou a vypálí Rock It v double dropu s Take You Higher od Wilkinsona, synergické double dropy padají jeden za druhým téměř bez ustání.

Povolený sentiment na Balkáně (Božo Vrećo)

Ana Fligić 31.12.2019

Typické dlouhé vlasy, dramatický make-up, plnovous, elegantní, nejčastěji vlastnoručně navržené šaty, vysoké podpatky. Sevdah v Bělehradu.

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler 23.12.2019

Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

Náboženství: Island (Árstíðir)

Aneta Kohoutová 16.12.2019

Celým večerem se nese velký důraz na kořeny a pospolitost, chvílemi se v téhle situaci cítím trochu stísněně jako na sektářském kázání, do poznámek si píšu - guru feeling.

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.