Články / Reporty

Tindersticks a lekce z dokonalosti

Tindersticks a lekce z dokonalosti

Shaqualyck | Články / Reporty | 13.03.2016

Praha už (zase) volá. Podmínky? Pro koncert Tindersticks ideální. Přelom zimy a jara, kožená obloha, pár stupňů nad nulou. Se správným soundtrackem není co řešit. Teď ještě ignorovat skupinky rozdováděných Italů, dokládající, že jen o pár zastávek dál má co nevidět výkop osmifinále Evropské ligy, a počkat na tmu. Něco málo pražských špeluněk už jsem vymetl, ale jen málokterá se může pochlubit parametry Divadla Archa. Vzdušné, stroze uhlazené podzemní bludiště nedaleko historického centra, precizní zvuk a co do logistiky špičková organizace bez přešlapů. Hulí se venku, pije uvnitř, všude davy, ale nikde žádná tlačenka, smekám.

Nadmíru důstojný předvoj obstarala s úderem osmé večerní Berlíňanka Katrin Hahner alias Miss Kenichi kouzlící s kytarou, foukací harmonikou (Jagger by záviděl) a jasným, uhrančivým vokálem, trefujícím spojnici mezi Sian Evans z Kosheen a Emmou Ruth Rundle z Marriages. Zatímco se na repertoáru skvěly věci z předloňského alba The Trail, kryl jí záda téměř statický multiinstrumentalista Earl Harvin, využívající převážně úsporných perkusí. V Tindersticks logicky upozaděn, po boku vysoké plavovlásky muž kontrastu, v obou případech nedílná součást týmu. Dva, tři songy a je nabíledni, že obligátní argument o zaměnitelnosti podobných indie folkových písničkářek s přesahem do blues si můžu strčit za klobouk. Zasloužený potlesk.

Pár minut před devátou se coby stylové intro ozvaly první tóny instrumentálky Follow Me, magického otvíráku novotou zářící nahrávky The Waiting Room, kolem které se aktuální šňůra přirozeně točí, čemuž odpovídal i zkušeně namíchaný setlist. Za pětadvacet let na scéně už zkrátka víte. Chvíli na to přištrádoval na pódium nedbale elegantní Stuart Ashton Staples následován čtyřmi bratry v depresi. S rozhalenkou, ruku v kapse, v klopě rudý karafiát. Ultimátní pomaláč Second Chance Man na úvod, záhy nepatrně svižnější Were We Once Lovers s ostrou kytarou a naléhavě hřímajícími klávesami Davida Boultera. Chlácholivá Medicine, meditativní žalozpěv Johnny Guitar a hitovka Hey Lucinda jako jeden z top momentů přesně v půlce. „A teď něco pořádnýho,“ hlučí jakýsi otrapa v publiku a já nevím, jestli se smát, nebo brečet. Ani k jednomu není na koncertě Tindersticks daleko. V souvislosti s jejich hudbou jsou opakovaně (a právem) zmiňována adjektiva jako baladická, zasněná či posmutnělá. Pravdou ale je, že tohle všechno má in natura tolik podob, kolik je na nebi hvězd. A atmosféra? Takřka posvátná.

S Gibsonkou, španělkou nebo jen tak? Pokaždé perfektní. Na připodobňování ke Caveovi nebo Cohenovi odmítám slyšet, tenhle táhlý, prostorem zvolna proplouvající baryton je absolutní originál, kterému nelze nepodlehnout. Ví to kapela, ví to novináři i milióny příznivců po celém světě a ve čtvrtek večer se o tom na vlastní uši přesvědčila nabitá Archa, jejíž osazenstvo reagovalo, vyjma ojedinělých excesů, jako na objednávku. Stage design nula nula nic? No a co?! Komunikace s obecenstvem vměstnaná do několika stručných „Thank You“? Tak ať! Podobná, u jiných kapel povinná nadstavba u Tindersticks zásadnější roli nehraje.

Když si v poslední třetině koncertu hoši od světel uvědomili, že krom bílé mají v záloze i červenou a zelenou, mělo to svůj půvab, nicméně stačilo zavřít oči a byli jste ve vteřině zpátky. V říši ctnostné melancholie pro rozervané gentlemany. Přehrávku toho nejlepšího z předešlé tvorby si pánové ponechali víceméně až na samotný závěr základního setu, resp. přídavky, které se díky bouřlivým reakcím našlapaného hlediště staly samozřejmostí. „See you soon.“

Info

Tindersticks (uk) + Miss Kenichi (de)
10. 3. 2016 Divadlo Archa, Praha

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Urbex s hudbou (Pop Messe)

Veronika Jastrzembská 28.07.2021

Je jedna hodina odpoledne, ve vzduchu se líně povaluje závan léta, na obloze pálí polední sluce.

Rubáš nemá kapsy (Slavnost v houští)

Jiří Přivřel 27.07.2021

Houby sice nerostly, ale z lukovského houští s prázdnou nikdo neodešel.

Na Bojišti lítá pohoda (Obscene Extreme 2021)

Radka Bednarzová 19.07.2021

Freak festival, něco blití, naháčů a vůkolní přírody, a hlavně smrtící dávka hudby. Vděčně a s pokorou.

Fitko pod věží (Hotspot)

Veronika Mrázková 17.07.2021

Kde začít? Děsivou bouřkou, scénou v koksárenské baterii, králem diskoték nebo rovnou hlavní hvězdou Axelem Thesleffem? Ten večer měl všechno.

24 hodín (Pohoda on the Ground)

Richard Michalik 11.07.2021

Nevadí nám ani 37 stupňov a takmer žiadny tieň poskytujúci úkryt. Hlavné je, že sme na Pohode. Minulý pandemický rok niečo nemožné. Tentokrát možné len na 24 hodín.

Hradby Samoty: Prímajúci ostrov divnohudby

Lucia Banáková 05.07.2021

Desiaty ročník Hradieb Samoty pomaly, ale isto započal festivalovú sezónu.

Jiné hlasy, jiné (lázeňské) pokoje aneb Luhovaný Vincent

cyril kosak 01.07.2021

O létajících střechách, technických službách, lázeňském programu a Luhovaném Vincentovi, který nutí prožívat město jinak. Nově. O nejzajímavějších festivalu široko daleko.

Odhozené masky (Katarzia)

Michal Pařízek 25.06.2021

Katarzia křest svého Celibátu přesouvala na několikrát a bolestivě, nakonec ani ohledně finálního termínu nebylo nic jednoduché.

Pivo a zmrzlina aneb Krákor 2021

Adéla Polka 22.06.2021

Jestli je v celém okolí Brna úmorné vedro, tady je příjemný chládek, a když se člověk odpoledne zaposlouchá do potůčku, který střídmě teče za strany výčepu...

Nikdy to nikomu neřeknu: tandemová instalace v Galerii Průchod

Minka Dočkalová 01.05.2021

Autoři výstavy jsou partnery a v nově připravené výstavě se rozhodli zúročit svou zkušenost se závažnými zdravotními problémy v dětství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace