Články / Reporty

Tisíc implodujících Sluncí (Kensington)

Tisíc implodujících Sluncí (Kensington)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.02.2017

Nizozemské Kensington objevili pro tuzemské publikum v roce 2014 Rock for People, rok nato přišla koncertní žeň – zimní a podzimní Rock Café a k tomu vystoupení na Fingers Up. Chvála se na čtveřici indie rockerů jen valila. Rok 2016 byl koncertně o dost chudší, neboť se kapela věnovala hlavně přípravám čtvrté studiovky Control. Ta logicky dostala v beznadějně vyprodaném Lucerna Music Baru nejvíce prostoru.

Kapela zvolila pompézní úvod: basový sample a postupná gradace s příchodem jednotlivých muzikantů, jako bychom byli na stadionovém koncertu Muse. Kdo má naposlouchané aktuální album, brzo poznal, že jde o rozšířené intro temně laděné Regret. Navazující Do I Ever a Riddles, už o poznání hitovější, ukázaly obvyklejší polohu kapely: duše povznášející kytarové melodie s hymnickými refrény, ve kterých vynikne silný, charakteristicky nakřáplý hlas frontmana Eloie Youssefa, někdy k nerozeznání od Caleba Followilla z Kings of Leon. Skladby často podtrhuje sborový vokál, který se v Lucerně ozýval nejen z pódia, ale i z publika, což celý zážitek ještě umocňovalo.

Ve chvílích, kdy hrozilo, že by stejnorodé skladby publikum ukolébaly, kapela přepnula na jinou vlnu, ať už do ticha s procítěnou klavírní baladou Sorry nebo k roztančenosti se zpěvnou War. Kompaktní zvuk co chvíli hrozil, že se při nabasovanějších kilech promění v hustý knedlík, který publikum ohluší a zpěv zapadne v mase nástrojů. Zvukař ale potřebu silného zvuku a srozumitelného zpěvu perfektně vybalancoval, což se nejvíc projevilo v rozsekávkách jako All for Nothing, Little Light nebo závěrečné St. Helena.

Frontman působil hlavně v první půli koncertu chladně a neosobně, jako komunikativnější se projevoval kytarista Casper Starreveld. Síla Kensington je však jinde: posluchače strhávají především bezchybnou hrou a energií uloženou v epických písních, které jsou zároveň plné emocí. Instrumentální stránka v člověku vyvolává pocit, že se před ním otevírá vesmír, hvězdná mlhovina plná zanikajících hvězd, zatímco mu nohy volně visí nad nesmírnou tlamou temnoty. Plazma se shlukuje do nadrozměrných elipsoidů a mozek se rozpíná vlivem překysličení. Na pevnou zem nás od implodujících Sluncí vracejí pouze texty vyprávějící prožité i vysněné životní příběhy. Větší, než lze za jeden večer pojmout.

Info

Kensington (nl) + Peter Pan Complex
18. 2. 2017, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Čestmír Jíra, iREPORT

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...