Články / Recenze

Tišší underground Vyššího populáru

Tišší underground Vyššího populáru

Jakub Koumar | Články / Recenze | 25.02.2015

Fungovat dva roky a odehrát jeden jediný koncert nebývá pro kapelu většinou zrovna dobrou vizitkou. Přesto si Vyšší populár zaslouží status kultu, a to nejen proto, že v jeho sestavě nalezneme aktéry, jejichž jména z hudební scény na rozdíl od kapely nezmizela.

Byli to v té době (a možná i dnes) blouznivci, hledající v hudbě lidský rozměr napříč úskalími osmdesátých let. Patří mezi ně i experimentátor a ambientní skladatel Jaroslav Kořán, jehož práce jsou ke slyšení v Ratajově Radiocustice a není bez zajímavosti, že s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem stojí za přelomovou ambientní deskou Smetana (Richter band – Smetana, Nextera 2009/1990). Dalšími účastníky jsou výtvarník Igor Grimmich nebo Štěpán Pečírka, hostujícího saxofonového mága Jana Štolbu představovat netřeba.

Hudba Vyššího populáru je vrtošivá, repetitivní a lehce kakofonní, míchá populární hudbu se složitějšími kompozicemi, pro milovníky škatulek artificiální hudbu se stylizovanými folklorními prvky a moderní populární hudbou, především jazzem, rockem a popem. Pro širší posluchačskou veřejnost (což bylo cílové publikum tohoto žánru) ze všech stylů vybírá to nejméně libozvučné a míří tedy úplně do jiných rovin. Je to především oblast rockového undergroundu, jehož hutný zvuk a defenzivní robustnost přejímá, jíž ale kombinuje v té době s nezvyklou dávkou kompozičního minimalismu. Vymyká se tak širšímu pohledu na to, čemu jsme si navykli říkat předrevoluční underground.

Proměnlivost ambientně laděných, skřípavých i kytarově neoblomných písní pluje po dekadentní vlně, zejména díky ořezaným textům, které prochází celou deskou. Někdy výborně doplňují atmosféru (Čtyři páry kráčivých nohou), jindy vyšumí do ztracena. Nestálé jsou i nástroje, saxofon se mění podle toho, komu zrovna trýzní plíce - od kakofonií, které připomínají Petra Venkrbce popadajícího dech v zakouřeném baru (Pakinky pak), po brabencovsky skřípavé kaskádovité melodie, kytara se zase nebojí od chrchlavých riffů přeskočit až k baladičnosti. Bohužel některé skladby jsou tu navíc a jiné by si zasloužily více prostoru (nic neříkající Čtyři páry brutto vs. trojice experimentálních skladeb s titulním pojítkem Mery). A závěrečná Zimní dlouhá, opatrná a křehká skladba, kontrastuje se zbytkem desky a tříští její celistvost.

Skupina Vyšší populár se do análů zapsala po vzoru stejnojmenného stylu. Všechny její nápady byly rozmělněny dalším vývojem a její existence tak ztratila na důležitosti, přesto stojí za poslech kvůli hudbě, jejíž drsnost skrývá přívětivost. Kakofonií, skřípotu i dekadence bylo tehdy dostatek, ovšem Vyšší populár mezi nimi vystrkuje nenápadný půvab jedinečnosti. Že dokázali předběhnout dobu hudebně, je možná přehnané tvrzení, ale dokázali ji určitě předběhnout náladou, kterou v sobě a kolem sebe tehdy hýčkal málokdo.

Info

Vyšší populár – Haf haf (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/haf-haf

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

redakce 20.08.2019

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci.

Celistvý zvukový příběh Frontier Guards

redakce 17.08.2019

Prokomponované IDM melodie se tu místy nebojí jít do minimal techno smyček, vše přitom doplňují i industriální rytmy a ruchy.

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

redakce 15.08.2019

Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem.

Stále autentičtí Foals

redakce 04.08.2019

Už píseň Exits ukázala, že se Foals posouvají dál – a to jak pestřejší kombinací hudebních nástrojů, tak vokálními experimenty i novým obsahem.

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

redakce 02.08.2019

Deska Solastalgia je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu.

Miesto s názvom Schlagenheim (black midi)

redakce 29.07.2019

Štvorica násťročných chlapcov z Londýna zaujala už skôr tohto roku, keď vydala dvojsingel Talking Heads/Crow’s Peach. Teraz prichádzajú s debutom Schlagenheim.

Gangsterská odysea s přešlapy (Schoolboy Q)

redakce 27.07.2019

Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Jakou pozici v něm vedle Kendricka Lamarra nebo Ab-Soula zastává Schoolboy Q?

Stále stejné zásadní věci (Pád Hyperionu)

redakce 26.07.2019

Zrovna tak aktuální je jeho apel na vzájemnou empatii a všelidské hodnoty, které se v současné individualizované době vytrácí nebo značně relativizují.

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.