Články / Recenze

Tišší underground Vyššího populáru

Tišší underground Vyššího populáru

Jakub Koumar | Články / Recenze | 25.02.2015

Fungovat dva roky a odehrát jeden jediný koncert nebývá pro kapelu většinou zrovna dobrou vizitkou. Přesto si Vyšší populár zaslouží status kultu, a to nejen proto, že v jeho sestavě nalezneme aktéry, jejichž jména z hudební scény na rozdíl od kapely nezmizela.

Byli to v té době (a možná i dnes) blouznivci, hledající v hudbě lidský rozměr napříč úskalími osmdesátých let. Patří mezi ně i experimentátor a ambientní skladatel Jaroslav Kořán, jehož práce jsou ke slyšení v Ratajově Radiocustice a není bez zajímavosti, že s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem stojí za přelomovou ambientní deskou Smetana (Richter band – Smetana, Nextera 2009/1990). Dalšími účastníky jsou výtvarník Igor Grimmich nebo Štěpán Pečírka, hostujícího saxofonového mága Jana Štolbu představovat netřeba.

Hudba Vyššího populáru je vrtošivá, repetitivní a lehce kakofonní, míchá populární hudbu se složitějšími kompozicemi, pro milovníky škatulek artificiální hudbu se stylizovanými folklorními prvky a moderní populární hudbou, především jazzem, rockem a popem. Pro širší posluchačskou veřejnost (což bylo cílové publikum tohoto žánru) ze všech stylů vybírá to nejméně libozvučné a míří tedy úplně do jiných rovin. Je to především oblast rockového undergroundu, jehož hutný zvuk a defenzivní robustnost přejímá, jíž ale kombinuje v té době s nezvyklou dávkou kompozičního minimalismu. Vymyká se tak širšímu pohledu na to, čemu jsme si navykli říkat předrevoluční underground.

Proměnlivost ambientně laděných, skřípavých i kytarově neoblomných písní pluje po dekadentní vlně, zejména díky ořezaným textům, které prochází celou deskou. Někdy výborně doplňují atmosféru (Čtyři páry kráčivých nohou), jindy vyšumí do ztracena. Nestálé jsou i nástroje, saxofon se mění podle toho, komu zrovna trýzní plíce - od kakofonií, které připomínají Petra Venkrbce popadajícího dech v zakouřeném baru (Pakinky pak), po brabencovsky skřípavé kaskádovité melodie, kytara se zase nebojí od chrchlavých riffů přeskočit až k baladičnosti. Bohužel některé skladby jsou tu navíc a jiné by si zasloužily více prostoru (nic neříkající Čtyři páry brutto vs. trojice experimentálních skladeb s titulním pojítkem Mery). A závěrečná Zimní dlouhá, opatrná a křehká skladba, kontrastuje se zbytkem desky a tříští její celistvost.

Skupina Vyšší populár se do análů zapsala po vzoru stejnojmenného stylu. Všechny její nápady byly rozmělněny dalším vývojem a její existence tak ztratila na důležitosti, přesto stojí za poslech kvůli hudbě, jejíž drsnost skrývá přívětivost. Kakofonií, skřípotu i dekadence bylo tehdy dostatek, ovšem Vyšší populár mezi nimi vystrkuje nenápadný půvab jedinečnosti. Že dokázali předběhnout dobu hudebně, je možná přehnané tvrzení, ale dokázali ji určitě předběhnout náladou, kterou v sobě a kolem sebe tehdy hýčkal málokdo.

Info

Vyšší populár – Haf haf (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/haf-haf

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.