Články / Recenze

Tišší underground Vyššího populáru

Tišší underground Vyššího populáru

Jakub Koumar | Články / Recenze | 25.02.2015

Fungovat dva roky a odehrát jeden jediný koncert nebývá pro kapelu většinou zrovna dobrou vizitkou. Přesto si Vyšší populár zaslouží status kultu, a to nejen proto, že v jeho sestavě nalezneme aktéry, jejichž jména z hudební scény na rozdíl od kapely nezmizela.

Byli to v té době (a možná i dnes) blouznivci, hledající v hudbě lidský rozměr napříč úskalími osmdesátých let. Patří mezi ně i experimentátor a ambientní skladatel Jaroslav Kořán, jehož práce jsou ke slyšení v Ratajově Radiocustice a není bez zajímavosti, že s Lubošem Fidlerem a Pavlem Richterem stojí za přelomovou ambientní deskou Smetana (Richter band – Smetana, Nextera 2009/1990). Dalšími účastníky jsou výtvarník Igor Grimmich nebo Štěpán Pečírka, hostujícího saxofonového mága Jana Štolbu představovat netřeba.

Hudba Vyššího populáru je vrtošivá, repetitivní a lehce kakofonní, míchá populární hudbu se složitějšími kompozicemi, pro milovníky škatulek artificiální hudbu se stylizovanými folklorními prvky a moderní populární hudbou, především jazzem, rockem a popem. Pro širší posluchačskou veřejnost (což bylo cílové publikum tohoto žánru) ze všech stylů vybírá to nejméně libozvučné a míří tedy úplně do jiných rovin. Je to především oblast rockového undergroundu, jehož hutný zvuk a defenzivní robustnost přejímá, jíž ale kombinuje v té době s nezvyklou dávkou kompozičního minimalismu. Vymyká se tak širšímu pohledu na to, čemu jsme si navykli říkat předrevoluční underground.

Proměnlivost ambientně laděných, skřípavých i kytarově neoblomných písní pluje po dekadentní vlně, zejména díky ořezaným textům, které prochází celou deskou. Někdy výborně doplňují atmosféru (Čtyři páry kráčivých nohou), jindy vyšumí do ztracena. Nestálé jsou i nástroje, saxofon se mění podle toho, komu zrovna trýzní plíce - od kakofonií, které připomínají Petra Venkrbce popadajícího dech v zakouřeném baru (Pakinky pak), po brabencovsky skřípavé kaskádovité melodie, kytara se zase nebojí od chrchlavých riffů přeskočit až k baladičnosti. Bohužel některé skladby jsou tu navíc a jiné by si zasloužily více prostoru (nic neříkající Čtyři páry brutto vs. trojice experimentálních skladeb s titulním pojítkem Mery). A závěrečná Zimní dlouhá, opatrná a křehká skladba, kontrastuje se zbytkem desky a tříští její celistvost.

Skupina Vyšší populár se do análů zapsala po vzoru stejnojmenného stylu. Všechny její nápady byly rozmělněny dalším vývojem a její existence tak ztratila na důležitosti, přesto stojí za poslech kvůli hudbě, jejíž drsnost skrývá přívětivost. Kakofonií, skřípotu i dekadence bylo tehdy dostatek, ovšem Vyšší populár mezi nimi vystrkuje nenápadný půvab jedinečnosti. Že dokázali předběhnout dobu hudebně, je možná přehnané tvrzení, ale dokázali ji určitě předběhnout náladou, kterou v sobě a kolem sebe tehdy hýčkal málokdo.

Info

Vyšší populár – Haf haf (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/haf-haf

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace