Články / Reporty

To sou středy! (India, Oswaldovi, OTK)

To sou středy! (India, Oswaldovi, OTK)

Jakub Peřina | Články / Reporty | 02.02.2017

Tyhlety androšový večírky za stovku, to je moje. Popravdě jsem rád, že Deerhoof dostali rýmičku a nepřijeli, neobjevil bych jinak Oswaldovi, jednu z nejzajímavějších nových kapel, co sem za poslední měsíce slyšel. Ale postupně.

Poslední dobou se snažím být tolerantní a chápavej. Nevidím důvod, jak nějaké kapele pomůže, když o nich napíšu, že hrajou jak z prdele. Na druhou stranu bych nerad kecal sám sobě, takže se to ve mně pere. Jednoho z členů OTK jsem před koncertem potkal na záchodech (neděste se hned) a působil jako velmi milej chlápek. Škoda že na tom záchodě nezůstal, napadlo mě, když začali hrát. Jo, to je přesně ta věc, kterou bych neměl psát, protože nikomu nepomůže. Kolem OTK bylo kdysi celkem haló, ale nevidím důvod, proč by dneska někoho měli zajímat. Evidentně hrají pro radost, pro sebe. To beru. Akorát já sem s nima moc radosti nezažil. Kdybych chtěl bejt zlej, tak řeknu, že zní, jako kdyby Hudba Praha hrála covery Walda Gangu, ale já takovej nejsem, takže to... sakra, už používám stejný triky, co pan prezident Tuzeman. Každopádně drsnost OTK je asi něco jako rozmlátit dětem bábovičky ve škole. Když vám je čtyřicet.

Na záchodech sme už byli (jsou krásně antigenderový) a i barmani jsou v Underdogu krásně antigenderový, haha. Dělám si srandu, jsou skvělý. Pivo, pár jamesonů a už hrajou Oswaldovi. Od začátku čumím s otevřenou hubou. Mám rád kapely, co vypadaj na první pohled dobře. Chápu, že jde především o hudbu, ale když si mám vybrat mezi skvělou show, kterou předvádí hezká bubenice (bubnuje vestoje!) a sympatickej kluk s hezkejma botama a třeba mezi... holkou v batikovaným tričku a klukem s hezkejma obroučkama na jeho trendy brejlích... chápete. Takže duo Oswaldových – nejen že vypadaj dobře, ale taky hrajou něco, co tu pořád ještě není tak běžný, jak by mělo. Nemám rád laciný přirovnání, ale v hlavě mi to lítá a nejde to zastavit (že by ty Jamesony?). Two Gallants, špagety westerny, ranný The Kills a tak dál a tak podobně. Skvělá angličtina (pán není čistokrevnej Čech, což je vždycky dobře), energie, co nutí pár jedinců řvát „yeeah“ a vytleskávat do rytmu. Stát se může cokoliv, ale za tuhle kapelu bych strčil spoustu dalších tuzemskejch kapel do ohně. Pokud se nebudou bát přitlačit a rozvíjet svoje talenty (umí napsat písničku stejně jako dělat bordel), dokážou cokoliv.

fotky z koncertu

India a vrchol večírku. Po vypadnutí Deerhoof z programu se z koncertu stal křest jejich debutové desky. Když jste kapela s „kořeny v Budějovicích, Pardubicích a Ostravě“ a ještě to o sobě dáváte vědět, může to dopadnout vážně jakkoliv. Kluci se před koncertem nechávali fotit, vypadalo to dobře, pózy jim jdou tak nějak nenuceně. Ale stejně sem radši uskočil ze záběru, nechci skončit na plakátu ve Fakkeru. „Lokální legenda Sokol“ zní jako nějaká temná zavilá postavička z Rychlých šípů a já si jenom přeju, ať to tak není a taky ať to proboha není syn Jana Sokola, „lokální filosofický legendy“. S těma synama slavnejch otců se to totiž poslední dobou nějak vymklo. Mišík, Kocáb, Švejdík, uf. Kdo přijde dál?

Dost srandy. India nezklamali. Kluci nezpívaj a to je pro ně jedině dobře. Čuměj si na botky, jeden z nich se dokonce celou dobu neotočil k lidem čelem, což sem měl u podobných kapel vždycky rád. Krautrock, psycho-cosi a hlavně nenucené vrstvení zvukových ploch přes sebe, tak přirozeně, jako to neumí snad žádná současná česká kapela. Jediný problém jsem měl s tím, že mi to občas znělo až moc studeně, jako nějakej debilní mathrock, ale bůhví, co jsem ke sklonku večera vlastně slyšel. Možná už to byly akorát nějaký hlasy v mý hlavě.

Když pak spustil DJ Misogyn, byla to jasná předzvěst zbytku večera. Zazněly první tóny Fuck Forever a znovu se objevily ty věčné otázky, které spolu s Petem Dohertym řešíme už dvanáctým rokem.

How d'you choose between death and glory?
How d'you choose between death and glory?
Happy endings don't bore me
Happy endings, they never bored me

Odpovědi pořád neznám, asi je to tak správně. No a pak už si vzpomínám jenom na to krásný ráno. Nemá cenu si lámat hlavu nad šťastnými závěry, když to za mě už vymysleli v Intimním osvětlení. To sou středy.

Info

India + OTK + Oswaldovi
31. 1. 2017 Underdogs´ Ballroom & Bar, Praha

foto @ Zu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace